Rostlinolékařský portál

Více než 150 rodů z 33 čeledí rostlin.

Na kořenech se zpočátku tvoří černé tečky až čárky, často jsou černé špičky kořenů. Někdy mohou být kořeny hnědé a nelze je odlišit od jiných původců hnilob. Pokud se patogen šíří na kořenovém systému, nadzemní části zaostávají v růstu a žloutnou podobně jako při nedostatku dusíku. Rostliny mohou, ale nemusejí, vadnout. Zaostávání v růstu a žloutnutí nadzemních částí postupuje od bazálních listů. Celý kořenový systém může zčernat a rozpadat se a rostliny hynou.

Půdní houba vytváří dva typy konidií, endokonidie a aleuriospory. Endokonidie (nazývané také fialospory), jsou jednobuněčné (7,5–19 × 3–5 µm), bezbarvé, se zaoblenými konci, a tvoří se v protáhlých terminálních fialidách, z nichž se uvolňují se v krátkých, nevětvených řetízcích. Aleuriospory (24–55 µm) jsou tmavě zbarvené, cylindrické spory složené z 2–8 buněk. V době zralosti, těsně před vyklíčením, se rozpadají na jednobuněčné spory (6,5–14×9–3 µm), označované jako chlamydospory, kterými přežívají nepříznivé podmínky. Během vegetace se houba šíří endokonidiemi, přezimuje vytrvalými chlamydosporami.

Patogen se vyskytuje ve volné půdě i ve sklenících (častěji), především v alkalických (pH 6,5–8,0), chladnějších až mírně teplých (13–25 °C) půdách s průměrnou až vysokou vlhkostí. Šíří se kontaminovanou vodou, půdou či s rostlinami.

Kosmopolitní.

• Odstranění napadených rostlin i se substrátem a nádobami. 
• Stoly i nářadí je nutné řádně omýt a desinfikovat. 
• Harmonická výživa i závlaha.
• Úprava pH pod 6,0 a méně.
• Preventivní aplikace fungicidů.
• Přerušení pěstování macešek na stejných plochách na dobu 1–2 let.

I. Šafránková, MENDELU