Rostlinolékařský portál

budleja Davidova 
Buddleja davidii 
Keř, 2–5 m vysoký, letorosty mírně žebernaté, na koncích šedoplstnaté s hvězdovitými chlupy, jindy pouze řídce chlupaté, později olysalé. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, čepel vejčitě kopinatá až kopinatá, 8–18(–25) cm dlouhá, 5–8 cm široká, zašpičatělá, na kraji pilovitá, na svrchní straně tmavě zelená, na spodní straně šedavě nebo žlutavě plstnatá, řapík je 3–5 mm dlouhý. Květenství je hroznovité, úzce válcovité, přímé nebo na koncích převislé, 10–30(–40) cm dlouhé a 3–5 cm široké, stopky květů hustě pýřité, s čárkovitými listenci. Kalich je ca 3 mm dlouhý, hustě pýřitý, kališní cípy zašpičatělé, korunní trubka úzká, 8–10 mm dlouhá, lysá, na konci s lemem rozšířeným ve 4 laloky, fialová, růžová, bílá, v ústí s oranžovým proužkem, tyčinky nevyčnívající z korunní trubky. Semeník protáhle vejcovitý, ± lysý. Tobolky úzce elipsoidní nebo úzce vejcovité, na vrcholu zašpičatělé, 5–8 mm dlouhé, hnědé barvy. Kvete v červenci až říjnu. 
Původem z Číny, do Evropy introdukována a následně bylo vyšlechtěno mnoho barevných kultivarů. Pěstuje se jako okrasná dřevina v parcích, botanických zahradách, arboretech a v zahradách. Často zplaňuje, v některých oblastech považován za invazivní druh.