Rostlinolékařský portál

V oblasti původu v Severní Americe (východní pobřeží USA a Kanady) je Scaphoideus titanus polyfágním druhem. Populace zavlečená do Evropy se živí i vyvíjí především na rostlinách révy (Vitis spp.). Dalšími evropskými hostiteli jsou: plamenék plotní (Clematis vitalba) a loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia). Výjimečně byl zaznamenán i na vrbě košíkářské (Salix viminalis) a broskvoni obecné (Prunus persica) a to v případě, že rostly v blízkosti napadených vinic. Celý vývoj může proběhnout pouze na révě.

Vyskytuje se na jižní Moravě, potvrzeno průzkumem.

Detekční průzkum kříska révového se provádí od roku 2007, viz mapa RL portál. Úřední detekční průzkum je od roku 2017 podpořen finančním příspěvkem EU.

Dospělec kříska révového je dlouhý 5–6,5 mm (samice jsou mírně větší než samci), člunkovitého tvaru těla. Dospělci mají pestřejší zbarvení než nedospělá stadia (nymfy), jsou rezavě hnědí, na hlavě, hrudi a křídlech se světle okrovými charakteristickými skvrnami. Skvrny jsou na hřbetě protáhlé a mívají tvar slziček. Samci mají na hlavě tři příčné hnědé proužky, samice pouze jeden, ale širší pruh. V horní polovině přední části křídel (při roztažení křídel) a v jejich koncové části přechází rezavé zbarvení do tmavě hnědé až černohnědé. Obecně platí, že zadní část těla je vždy tmavší než přední. Vajíčka jsou ledvinovitého tvaru, mírně na bocích zploštělá, průsvitná, asi 1 mm dlouhá. Zpočátku jsou perleťově bílá, ke konci vývoje mají žlutou barvu a uvnitř jsou viditelné červené oči nymf. Nymfy nemají křídla, tvarem těla jsou podobní dospělcům, jsou průsvitné, světle krémové až žlutobílé se dvěma tmavě hnědými skvrnami na posledních článcích zadečku. Tyto skvrny jsou pro ně charakteristické a jsou jedním z determinačních znaků. Nymfa je těsně po vylíhnutí dlouhá asi 1,5 mm, v posledním nymfálním stádiu dorůstá asi 5 mm. Při vyrušení nebo ohrožení nymfy i dospělci odskakují.

Možnost záměny s některými druhy křísů. Nymfy mohou být snadno zaměnitelné s nymfami druhu Phlogottetix cyclops.

Křísek révový způsobuje na rostlinách příznaky posátí. Jde o světlé, žluté skvrnky a mramorování na listech.

Podobné příznaky posátí může způsobovat i jiný hmyz živící se sáním na révě, např. třásněnka révová (Drepanothrips reuteri) nebo pidikřísek zelenavý (Empoasca vitis).

Křísek révový má pouze 1 generaci v roce. Kladení probíhá od srpna do září. Samičky kladou vajíčka do štěrbin a trhlin kůry dvouletých a starších větví révy jednotlivě nebo ve skupinách po 10–12. Samička naklade průměrně 10–15, max. 24 vajíček, často uspořádaných do dvou řad. Nová studie uvádí až 60–65 vajíček. Přezimuje ve stadiu vajíčka, diapauza trvá 6–8 měsíců.
Nově vylíhlé nymfy kolonizují především spodní strany listů v bazální části keřů nebo na mladých výhonech. Sají zejména na sekundární žilnatině, vyšší vývojové stupně (instary) a dospělci sají i na hlavní žilnatině, čepelích listů a mladých letorostech. Během vývoje prochází nymfa pěti instary, každý instar trvá přibližně 7 až 10 dní. Nymfy se v ČR líhnou většinou ve druhé polovině května. Dospělci se dožívají přibližně 1 měsíce, samice dosahují pohlavní zralosti nejdříve 6. den od dosažení dospělosti. Maximální letová aktivita probíhá od pozdních odpoledních hodin do rána, optimální teplota je 22 °C a více. V ČR se dospělci vyskytují od poloviny června do prvního týdne v říjnu (včetně) s maximem letové aktivity a početnosti v druhé polovině srpna. Vychází se ze tříletého pozorování ÚKZÚZ, přičemž při teplém průběhu počasí byly první výskyty zaznamenány v polovině června, ale při průměrném nástupu léta roku 2020 a 2021 až v polovině července. Patogena (fytoplazmu) přenášejí dospělci a nymfy, kteří se živí sáním na révě. Přestože se mohou nymfy infikovat již dříve, k aktivnímu přenosu fytoplazmy dochází až od čtvrtého instaru (N4). Jakmile se stane vektor infekčním, zůstává jím po celý život. Křísek přenáší fytoplazmu perzistentně, po období latence, které trvá od 28 do 35 dnů, minimální doba akvizičního sání je 4–8 dní. Nejsou žádné důkazy o tom, že by byla fytoplazma přenosná z dospělce na vajíčko, ani pokusem nebyl prokázán přenos z dospělce na vajíčko. Po sání na infikované rostlině se fytoplazma dostává do jeho těla, kde se začne množit. Inkubační doba fytoplazmy v těle kříska je asi 1 měsíc, po uplynutí této doby se vektor stává infekčním až do konce jeho života. Bylo prokázáno, že infikovaní křísci mají kratší délku života a samice mají sníženou plodnost oproti neinfikovaným jedincům.



Životní cyklus kříska révového
Schéma je orientační, tj. jednotlivá vývojová stadia se mohou prolínat, jejich nástup a délka trvání mohou být, mimo jiné, ovlivněny ročníkem.

Aktivně: Pro druh je charakteristická agregační prostorová distribuce, tzn., že maximum populace je koncentrováno vždy uvnitř porostů vinic. Dospělci se z napadených vinic příliš aktivně nešíří. Mimo vinice jsou v Evropě dospělci nalézáni výjimečně, max. do 25–30 (40) m od napadené vinice.
Dospělci létají na krátké vzdálenosti, v průměru ulétnou do 40 m, maximálně mohou letět až 300 m, ale vzdálenost se může ještě zvýšit v kombinaci se silným větrem.
Aktivní začínají být až pozdě odpoledne, za soumraku a létají až do rána, letová aktivita se zvyšuje s přibývající teplotou, ale závisí především na fotoperiodě. Nymfy jsou bezkřídlé, proto se nepohybují na velké vzdálenosti.
Pasivně: přenosem vajíček, nymf nebo dospělců s rostlinným materiálem. Pasivní šíření probíhá i na velké vzdálenosti v souvislosti s mezinárodním obchodem a transportem napadených rostlin.

Křísek révový nezpůsobuje přímé škody sáním, ale je hlavním přenašečem regulovaného (karanténního) škodlivého organismu ´Grapevine flavescence dorée phytoplasma´, původce fytoplazmového zlatého žloutnutí révy. Fytoplazmové zlaté žloutnutí révy je považováno za hospodářsky nejvýznamnější chorobu evropské révy vinné ve všech hlavních pěstitelských oblastech a patogen, který toto onemocnění způsobuje, je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II. části B karanténním škodlivým organismem, jehož výskyt je na území EU znám. Výskyt fytoplazmového zlatého žloutnutí révy byl v Evropě poprvé zjištěn v roce 1949 ve Francii. Křísek révový byl do Evropy neúmyslně zavlečen ze Severní Ameriky s rostlinným materiálem. Poprvé byl zaznamenán v jižní Francii (1958), následně v Itálii (1964), Švýcarsku (1968), Slovinsku (1987), Španělsku (1997), Portugalsku (2001), Srbsku (2004), Rakousku a Chorvatsku (2005), Maďarsku a Bosně a Hercegovině (2007), Rumunsku (2011), Černé Hoře (2012), na Slovensku (2014) a v roce 2016 byl zjištěn i v ČR. Jeho šíření zřejmě ještě neskončilo, studie naznačují, že vhodné klimatické podmínky pro kříska révového jsou i ve vinařských oblastech v severních částech Evropy.

Téměř celá Severní Amerika, Evropa: Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Francie, Chorvatsko, Itálie, Korsika, Maďarsko, Moldavsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina.

Křísek není v EU regulovaným ŠO, jsou pouze stanoveny požadavky pro přemisťování RM révy v členských státech EU, které jsou spojeny s výskytem GFDP. Tyto požadavky zahrnují i monitorování a ošetřováni proti přenašečům, včetně možnosti tepelného ošetření, viz kap. Mechanická a fyzikální ochrana.

Monitorování nedospělých stadií (nymf) se provádí vizuální kontrolou listů nebo sklepáváním pomocí sklepávadla v období od počátku května do konce června. Prohlédne se celkem 40 keřů, na každém keři se prohlédne 10 listů, celkem 400 listů ve vinici. Monitorování okřídlených dospělců se provádí pomocí optických lapačů – žlutých lepových desek, rozmístěných uprostřed vinice a zavěšených na vodícím drátu ve výšce 1–1,5 metru nad zemí, nejlépe horizontálně orientovaných, v období od konce července (začátku srpna) do konce září (počátku října). Doporučuje se vyvěsit 3–4 lapáky/ha, ideálně 1 lapák do každé 6. řady, minimálně do každé 10. řady, lapáky se prohlížejí jedenkrát za 10 dní–2 týdny,

Sledování průběhu vývoje škůdce pomocí teplotních modelů (sum efektivních teplot) s využitím automatických meteorologických stanic.

Dle vyhodnocení teplotních modelů (sum efektivních teplot).

viz záložka metodika ochrany rostlin.

• Zahrnují i mechanické a fyzikální metody.

• Probíhá testování matení samců pomocí elektromechanického vibračního zařízení, které způsobí, aby se samec nedokázal spářit se samicí. Komunikace samice se samcem pomocí vibrací má několik fází, samec vysílá oznamovací signál, následuje identifikační duet se samicí, dále probíhá lokalizační duet a namlouvací duet. Komunikace je zásadní pro jejich páření. Při testech ve vinicích se ukázal systém vibračního rušení jako velmi efektivní, a to i když byla nejvzdálenější rostlina umístěna od rušícího zařízení 940 cm. Zařízení se používá v noci a během dne je vypnuté, protože komunikace mezi křísky začíná až po západu slunce. Účinnost závisí na vzdálenosti od zařízení, limitujícím problémem je potřeba velkého počtu těchto zařízení a jejich cena. Neúspěch páření závisí na intenzitě rušení signálů, která závisí na vzdálenosti jedinců od rušícího zařízení. Výsledky ukazují, že tato metoda je velmi efektivní a ekologická.
• Tepelné ošetření rozmnožovacího materiálu – ponoření na dobu 45 min. do vody 50 °C teplé vody eliminuje vajíčka škůdce i mikroorganismy bez poškození rostliny. (Standard pro ošetření horkou vodou: PM 10/18(1)).
• Likvidace rezervoárů choroby i jejího přenašeče kříska révového v okolí produkčních vinic – neudržovaných keřů a vinic, volně rostoucích zplanělých keřů.

• Podpora predátorů a parazitoidů.

Na lokalitách, kde byl zjištěn výskyt kříska révového se provádí ošetření z důvodu možného přenosu fytoplazmy zlatého žloutnutí révy. V ČR jsou povinná ošetření v lokalitách výskytu fytoplazmy zlatého žloutnutí révy vinné, a to v úředně vymezených území a ve školkách do 5 km od potvrzeného výskytu fytoplazmy zlatého žloutnutí révy. 
Dle zkušeností ze států, kde se ošetření provádí, je doporučeno následující schéma aplikací:  

• Ošetření 1: koncem června, kdy v porostech převládají nymfy N3 a již se objevují první jedinci N4. 
• Ošetření 2: v polovině července (cca 14 dní po 1. ošetření), kdy jsou v porostech přítomny jak nymfy N4, N5 a objevují se první dospělci.  
• Ošetření 3: koncem srpna, v době vrcholu náletu dospělců do lapáků (žlutých lepových desek).
  
  

Metodika ošetření viz záložka metodika monitoringu a prognóza.
V ČR bylo vydáno nařízení pro omezené a kontrolované použití přípravku Pyregard, který je povolen i k použití na ekologicky pěstovanou révu. Dobrou účinnost prokázalo ošetření pro podporu zdravotního stavu rostlin na bázi olejů proti přezimujícím vajíčkům a pomocnými prostředky na bázi kaolinu proti nymfám kříska.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.

M. Jurášková, A. Přikrylová, ÚKZÚZ

Informační leták ÚKZÚZ: Křísek révový (Scaphoideus titanus)