Rostlinolékařský portál

Mezi hlavní hostitelské rostliny patří rody borovice (Pinus spp.), cedr (Cedrus spp.), douglaska (Pseudotsuga spp.), jedle (Abies spp.), jedlovec (Tsuga spp.), modřín (Larix spp.) a smrk (Picea spp.).

Nevyskytují se, potvrzeno úředním průzkumem.

V ČR se prováděl úřední detekční průzkum výskytu neevropských druhů kozlíčků rodu Monochamus v letech 2010 a 2011, následně byl přerušen a od roku 2014 opět pokračuje. 
Detekční průzkum výskytu tohoto škodlivého organismu je od roku 2015 podpořen finančním příspěvkem EU.

Dospělí brouci jsou dlouzí 15–30 mm, s nápadně dlouhými tykadly, u samců až dvakrát delšími než tělo. Krovky jsou hnědé, šedé až černé, obvykle se světlejší kresbou tvořenou chloupky, ve formě skvrnek či pásek.
Vajíčka jsou podlouhlá, 3–4 mm dlouhá, asi 1 mm široká, krémově bílá, na jednom konci širší než na druhém.
Beznohé larvy mají protáhlé, měkké tělo s deseti zadečkovými články, délka hlavy je zřetelně větší než její šířka.
Larvy dorůstají délky až 50 mm.
Kukly jsou bělavé, dlouhé 16–22 mm a na břišní straně s dobře viditelnými, do spirály zatočenými tykadly.

Larvy je možné zaměnit za larvy jiných druhů velkých tesaříků, dospělce neevropských druhů kozlíčků rodu Monochamus lze zaměnit s dospělci evropských druhů.

Kozlíčci rodu Monochamus napadají zejména poražené nebo oslabené stromy. Jejich larvy nejprve vytvářejí požerky v bělovém dřevě pod kůrou, vyplněné hrubou drtí, později se zavrtávají oválným otvorem do dřeva, které rozežírají stále se zvětšujícími chodbami. Vykousané malé plošky nepravidelného tvaru na slabé kůře větviček upozorňují na přítomnost dospělců kozlíčků.

Požerky larev kozlíčků rodu Monochamus lze zaměnit za požerky larev jiných tesaříků, popřípadě jiných druhů dřevokazného hmyzu.

Vývoj je u většiny druhů kozlíčků rodu Monochamus velmi podobný. Samička klade vajíčka do vykousané jamky v kůře. Larvy nejprve vyžírají v kůře a běli široké chodby, které se spojují ve větší plošky. Chodby ve dřevě jsou vyplněné hrubými drtinami a třískami. Starší larvy se zavrtávají oválným otvorem hluboko do dřeva, kde se blízko povrchu dřeva kuklí. Vylíhlí brouci se prokousávají kruhovým otvorem o průměru 6–8 mm. Pohlavně dospívají až během zralostního žíru, který probíhá především v korunách stromů na mladých větvičkách.

Dospělci kozlíčků nejsou příliš dobří letci. Přeletují ve většině případů jen v okruhu několika stovek metrů, ale s pomocí větru jsou schopni překonat vzdálenost až tří, výjimečně i více kilometrů. 
Na velké vzdálenosti je nejvýznamnějším způsobem šíření doprava napadeného dřeva, dřevěných obalů a samostatné kůry jehličnanů pocházející zejména ze Severní Ameriky a Asie.

Význam neevropských druhů kozlíčků rodu Monochamus spočívá zejména v tom, že jsou přenašeči háďátka borovicového (Bursaphelenchus xylophilus). Mezi prokazatelné přenašeče háďátka borovicového patří ze severoamerických druhů M. carolinensis, který je hlavním přenašečem háďátka v USA, a dále M. marmorator, M. mutator, M. obtusus, M. scutellatus ssp. scutellatus a M. titillator. V Japonsku je nejvýznamnějším přenašečem háďátka borovicového M. alternatus, dalším přenašečem háďátka v Japonsku je M. nitens. V Evropě je hlavním přenašečem háďátka kozlíček sosnový (M. galloprovincialis).

Neevropské druhy kozlíčků rodu Monochamus se vyskytují zejména v Severní Americe a Asii, ale také Africe. Druhy M. carolinensis, M. marmorator, M. obtusus a M. scutellatus ssp. scutellatus jsou rozšířeny v Kanadě a USA, M. titillator je i v Mexiku, M. alternatus je kromě Japonska rozšířený i v Číně, Laosu, Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Hongkongu a Vietnamu.

Neevropské populace kozlíčků rodu Monochamus se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Hlavním důvodem této regulace je to, že jsou možnými přenašeči háďátka borovicového.  
K obecným preventivním opatřením patří zákaz dovozu rostlin jehličnanů, kromě šišek a osiva, z neevropských zemí, a zvláštní požadavky stanovené pro dovoz dřeva jehličnanů s kůrou a samostatné kůry z jehličnanů původem ze třetích zemí. 
Neevropské druhy kozlíčků rodu Monochamus, konkrétně M. alternatus, M. carolinensis, M. marmorator, M. mutator, M. nitens, M. notatus, M. obtusus, M. scutellatus a M. titillator, jsou zařazeny na Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Monitoring výskytu dospělců kozlíčků roku Monochamus se provádí pomocí feromonových lapačů.

Příručka ÚKZÚZ: Kozlíčci rodu Monochamus – potenciální přenašeči háďátka borovicového v ČR.