Rostlinolékařský portál

Listokaz japonský (Popillia japonica) je široce polyfágní škůdce. Dospělci ožírají listy bylin, keřů i stromů. V USA byl zaznamenán žír dospělců na více než 300 druzích rostlin. V oblastech výskytu P. japonica v Evropě jsou živné rostliny dospělců obdobné, v Japonsku je jejich spektrum užší.
Dospělci listokaza japonského preferují převážně druhy z rodů aktinidie čínská / kiwi (Actinidia chinensis), aktinidie význačná / mini kiwi (Actinidia arguta), aronie (Aronia arbutifolia), brusnice (Vaccinium spp.), bříza (Betula spp.), habr (Carpinus spp.), hloh (Crataegus spp.), hrušeň (Pyrus spp.), chmel (Humulus spp.), ibišek (Hibiscus spp.), jabloň (Malus spp.), jilm (Ulmus spp.), kopřiva (Urtica spp.), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), kukuřice setá (Zea mays), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), lípa (Tilia spp.), líska (Corylus spp.), loubinec / psí víno (Parthenocissus spp.), morušovník (Morus spp.), olše (Alnus spp.), ostružiník / maliník (Rubus spp.), pelyněk (Artemisia spp.), pupalka (Oenothera spp.), réva (Vitis spp.), réva vinná (Vitis vinifera), růže (Rosa spp.), rybíz černý (Ribes nigrum), slivoň (Prunus spp.), sója luštinatá (Glycine max), svlačec (Convolvulus spp.), šťovík (Rumex spp.), třešeň obecná (Prunus avium), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), vistárie (Wisteria spp.) a vrba (Salix spp.).
Larvy se nejčastěji vyskytují v dobře udržovaných trávnících, jako jsou golfová hřiště, méně časté jsou na pastvinách.

Nevyskytuje se, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Úřední detekční průzkum výskytu listokaza japonského se provádí v ČR od roku 2016, jednak smýkáním a sklepáváním na vhodných stanovištích, od roku 2018 též pomocí lapačů s návnadou.  
Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu je od roku 2016 podpořen finančním příspěvkem EU.

Dospělec je 8–12 mm dlouhý, 5–7 mm široký. Samičky jsou větší než samci. Dospělec je kovově lesklý, hlava a štít jsou zbarveny zeleně, krovky jsou zelené až hnědé, měděné. Listokaz japonský má na zadečku pět skvrn tvořených bílými chlupy podél každé krovky a další dvě bílé skvrny na pygidiu. Tím se liší od našeho běžného příbuzného druhu, kterým je listokaz zahradní (Phyllopertha horticola).
Vajíčka jsou podlouhlá, délky okolo 1,5 mm, perleťově bílá. Během prvních dnů po nakladení přijímají vlhkost z okolí a jejich velikost se zvětšuje.
Larvy jsou zprvu bílé, později krémové až světle hnědé, zadeček je na konci ztmavlý. Dorůstají až 32 mm. Hlava larvy je hnědá. Larva má typický vzhled larev listorohých brouků, je prohnutá do tvaru písmene C a má tři páry hrudních nohou.
Kukla je dlouhá 14 mm a široká 7 mm. Kukla připomíná dospělce, až na to, že křídla a další přívěsky jsou těsně přimknuty k tělu. Zbarvení se mění z krémové na světle hnědou.

Záměna dospělce s listokazem zahradním je při podrobnější prohlídce (viz popis dospělce) nepravděpodobná. Larvy jsou podobné ponravám jiných druhů. Živí se živými kořeny rostlin. Tlející rostlinný materiál nevyhledávají a je tudíž nepravděpodobné, že bude zaznamenám výskyt larev listokaza např. v kompostu.

Dospělci skeletují listy, ožírají květy i plody. Střední žilka listu zůstává většinou nedotčena. Poškozené listy hnědnou, mohou opadat nebo zůstat na rostlině. Brouci ožírají rostlinu od shora dolů. Na rostlinách s listy s jemnou žilnatinou a na korunních plátcích květů vyžírají brouci nepravidelné požerky podobné požerkům housenek různých druhů motýlů. Brouci mají tendenci se shlukovat na stejných rostlinách (stromech). U napadených rostlin může dojít k úplné defoliaci, přičemž okolní rostliny zůstávají nedotčené. V Severní Americe způsobuje P. japonica škody na kukuřici, kde ožírá blizny a zrna se poté nevyvíjí.
Larvy ožírají kořeny rostlin. Jejich přítomnost v půdě se může projevit změnou barvy porostů (např. žloutnutí trávníků), při silnějším napadení dochází i k odumíráním rostlin.

Dospělce listokaze japonského lze od našich původních příbuzných rodů (Anisoplia, Chaetopteroplia a Phyllopertha) spolehlivě odlišit podle nápadných bílých chloupků na zadečku, které jsou v chomáčcích. Popillia japonica má 5 párů bílých chomáčků po straně a jeden pár na konci zadečku. Jsou viditelné pod složenými krovkami, viz foto, naše původní příbuzné rody tyto bílé chomáčky nemají. Rody Anisoplia a Chaetopteroplia se navíc liší anatomickým detailem v podobě zaškrceného čelního štítku. Popillija japonica má povrch těla hladký a lesklý. 
Poškození rostlin a trávníků však takto jednoznačné není. Požerky od dospělých listokazů jsou snadno zaměnitelné se stopami poškození po jiných druzích. Samotné chřadnutí trávníků pak může mít i jiné příčiny, od hmyzu a hlístic až po rostlinné patogeny.

Listokaz japonský vytváří jednu generaci v roce, v chladnějších oblastech může vývoj trvat 2 roky. Larvy se líhnou závislosti na teplotě po 10–14 dnech. Larvy se vyvíjejí se v půdě, ožírají kořeny a vyskytují se v nejdříve v hloubce okolo 10 cm, přezimují v hloubce 15–20 cm pod povrchem půdy. Kuklí se na jaře v kukelní komůrce cca 10 cm pod povrchem. V případech, kdy vývoj trvá 2 roky, přezimuje druhý instar během první zimy a třetí instar během druhé zimy. Doba líhnutí dospělců, stejně jako páření, kladení vajíček a vývoj larev, se liší podle zeměpisné šířky a rok od roku v závislosti na teplotě. Dospělci se líhnou v letním období (červen–červenec). Dospělci žijí 30–45 dní a mohou se pářit několikrát po sobě. Dospělci produkují agregační feromon, proto může docházet ke shlukování velkého počtu dospělců na jedné rostlině za účelem žíru a páření. Samičky obvykle kladou v létě 40–60 vajíček v malých shlucích do vlhkých travnatých porostů do hloubky přibližně 8 cm.

Dospělci se šíří na krátké vzdálenosti aktivně letem. Pasivně mohou být dospělci šířeni dopravou, společně s rostlinným materiálem i jen jako jednotliví jedinci, proto se pro ně vžilo označení stopaři. Přichytí se na auto, vlak i letadlo. Nejvíce je láká žlutá barva, proto je možnost šíření jednotlivých brouků například na žlutých plachtách nákladních aut. Jejich výskyty jsou hlášeny i v okolí letišť, železničních uzlů a parkovišť poblíž frekventovaných dálkových tras. Larvy mohou být transportovány s půdou na kořenech rostlin sadbového materiálu.

Dospělci mohou způsobit skeletováním listů či kompletní defoliací rostlin závažné škody ve školkách a sadech. Stromy ztrácí vitalitu, snižuje se výnos. Poškozené ovoce může být neprodejné. Ve východní části USA je listokaz japonský jedním z nezávažnějších škůdců golfových hřišť, trávníků ale také ovocných stromů, drobného ovoce, kukuřice a sóji. V devadesátých létech minulého století činily úřední odhady každoročních nákladů na ošetřování proti ponravám a dospělcům ve východní části USA cca 460 milionů dolarů a dalších cca 156 milionů dolarů bylo vynaloženo na obnovu a nahrazování poškozených trávníků a okrasných výsadeb. V Japonsku není listokaz závažným škůdcem. V Itálii (v italské části Údolí Ticina) byly zaznamenány v roce 2015 velké škody na ovocných stromech, na druzích broskvoň obecná (Prunus persica) a třešeň obecná (Prunus avium).

Původní – severovýchodní Asie: Japonsko, Rusko (Dálný východ, Kurilské ostrovy). 
Druhotné – Kanada, USA, později se rozšířil do Evropy.

Listokaz japonský P. japonica se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, část B řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt je na území EU znám. Proto jsou v příloze VII tohoto nařízení stanoveny požadavky na dovoz pěstebního substrátu, spojeného s rostlinami a v příloze VIII požadavky na přemísťování rostlin k pěstování s pěstebním substrátem, vyjma rostlin v tkáňové kultuře a vodních rostlin:
Podmínky pro rostliny určené k pěstování s pěstebním substrátem
Rostliny určené k pěstování (kromě rostlin v tkáňové kultuře a vodních rostlin) musí mít úřední potvrzení, že splňují alespoň jednu z těchto možností:
a) Pocházejí z oblasti prosté Popillia japonica (listokaz japonský).
b) Byly trvale pěstovány na úředně uznaném místě produkce prostém Popillia japonica, kde:

• probíhaly každoroční úřední kontroly a během 3 měsíců před přemístěním alespoň měsíční kontroly, včetně vizuální kontroly rostlin a plevelů a odběru vzorků substrátu,
• místo bylo obklopeno nárazníkovou zónou nejméně 100 m, kde každoroční průzkumy potvrdily nepřítomnost škůdce,
• před přemístěním byly rostliny i substrát úředně zkontrolovány a shledány prostými škůdce,
• rostliny byly po opuštění místa produkce chráněny před napadením balením/přepravou, nebo byly přemístěny mimo letové období škůdce.

c) Byly trvale pěstovány na stanovišti s fyzickou izolací proti zavlečení Popillia japonica a zároveň:

• byly chráněny před napadením při balení a přepravě, nebo
• byly přemístěny mimo letové období škůdce.

d) Byly trvale pěstovány na stanovišti, které:

• je schváleno příslušným orgánem pro produkci rostlin prostých Popillia japonica,
• zajišťuje vhodnými mechanickými nebo jinými opatřeními, aby substrát zůstal bez škůdce,
• používá vhodná opatření k zajištění, že rostliny jsou bez škůdce,
• před přemístěním podrobuje rostliny i substrát úřední kontrole včetně odběru vzorku substrátu,
• a zajišťuje ochranu rostlin před napadením po opuštění stanoviště balením/přepravou, nebo jejich přemístění mimo letové období škůdce.
  Příloha XIII stanoví seznam rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, pro jejichž přemísťování v rámci území Unie je vyžadován rostlinolékařský pas.
  Listokaz japonský je uveden v seznamu prioritních škodlivých organismů v Prováděcím nařízení Komise (EU) 2019/1072.
  Z Nařízení (EU) 2016/2031vyplývá povinnost mít pro prioritní škodlivé organismy pohotovostní plány a provádět simulační cvičení.
  Opatření k zabránění usídlení a šíření organismu Popillia japonica - Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1584  – přímo platné, závazné pro čl. státy EU, stanovuje povinnost provádět průzkumy, eradikaci, případně izolaci.
  Listokaz japonský je zařazen v Seznamu A2 EPPO, v němž jsou škodlivé organismy doporučené k regulaci, které se na území EPPO vyskytují.

Monitoring dospělců se provádí použitím lapačů s feromonovým a potravním atraktantem a vizuální kontrolou porostu.

V oblasti výskytu v době kladení nezavlažovat travnaté plochy, vlhkost je limitující faktor pro vývoj larev.

Parazitické hlístice: Druh Heterorhabditis bacteriophora je oficiálně zařazen na seznam EPPO pro augmentativní biologickou ochranu. Vstřikuje se do půdy trávníků a luk pomocí speciálních aplikátorů. V Itálii byl navíc nedávno objeven nový domorodý druh hlístice Hexahermis popilliae, u kterého se posuzuje integrace do ochranných systémů.
Entomopatogenní houby: Druh Metarhizium anisopliae (resp. Metarhizium brunneum) je v EU registrován a terénní testy v italské Lombardii prokázaly jeho vysokou účinnost při snižování hustoty larev v půdě.
Přípravky na bázi azadirachtinu (výtažek ze semen zederachu indického - neemového/nimbového oleje) jsou v řadě zemí EU schválené v rámci ekologického zemědělství. Působí jako repelent a požerový inhibitor pro dospělé brouky na ovocných stromech a vinné révě.

V místech s výskytem P. japonica se používá insekticidní ošetření.
Aktuální seznam chemických alternativ, pokud jsou povoleny, naleznete v záložce Přípravky na OR. Pro zahrádkáře je nutné zakliknout v pravém horním rohu Přípravků na OR položku malobalení.

Informační leták: Nejobávanější prioritní škodlivé organismy dřevin
Pohotovostní plán pro postup v případě výskytu listokaze japonského (Popillia japonica) v ČR
Karta průzkumu EFSA – strategie, management průzkumu, Zaměřené především z pohledu EU, na tento dokument je odkazováno v Prováděcím nařízení na Pj.
EPPO databáze – EPPO (Evropská a Středozemní organizace pokrývá celou oblast Středozemí) zpracovává databáze hostitelských rostlin, mapy výskytu,… není právně závazné.
Standard EPPO PM 9/21(1) Popillia japonica: rostlinolékařská opatření – doporučení, jsou starší, nezávazná, ale prakticky popisují např. vyvěšování lapačů a odběr půdních vzorků.
Spotteron.net