Rostlinolékařský portál

Obaleč Thaumatotibia leucotreta je široce polyfágní druh. Jeho housenky mohou napadat až 70 druhů rostlin z různých čeledí. V oblasti svého původu je považován za klíčového škůdce citrusů. Atraktivní jsou pro něj zejména plody citroníku rajského – grapefruitu (Citrus paradisi), mandarinky obecné (Citrus reticulata) a pomerančovníku čínského (Citrus sinensis). Napadá i jiné významné tržní plodiny jako je ananasovník chocholatý (Ananas comosus), bavlník (Gossypium spp.), broskvoň obecná (Prunus persica), kukuřice setá (Zea mays), makadamie (Macadamia ternifolia) a nektarinka (Prunus persica var. nucipersica). Za rizikové hostitelské rostliny, se kterými by mohlo dojít k zavlečení T. leucotreta do regionu EPPO, se považují také hruškovec přelahodný – avokádo (Persea americana), kvajava hrušková (Psidium guajava), liči čínské (Litchi chinensis), lilek vejcoplodý (Solanum melongena), mangovník indický (Mangifera indica), marhaník granátový (Punica granatum), paprika (Capsicum spp.), réva vinná (Vitis vinifera) a skočec obecný (Ricinus communis). 
Dalšími hostiteli jsou anona ostnitá (Annona muricata), čirok (Sorghum spp.), fazol (Phaseolus spp.), ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus), kakaovník pravý (Theobroma cacao), karambola obecná (Averrhoa carambola), kávovník arabský (Coffea arabica), lokvát japonský (Eriobotrya japonica), olivovník evropský (Olea europaea) nebo tomel japonský (Diospyros kaki).

Nevyskytuje se, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Detekční průzkum výskytu tohoto škodlivého organismu se v ČR provádí od roku 2016 a je podpořen finančním příspěvkem EU.

Dospělci jsou drobní motýlci s výrazným pohlavním dimorfismem, kteří dorůstají do velikosti 7–8 mm, s rozpětím křídel u samců 15–16 mm, u samic 19–20 mm. Kresba na předních křídlech je tvořena u obou pohlaví směsí šedých, hnědých, černých a oranžově hnědých skvrn. Zadní křídla jsou světlejší a u samců jsou mírně redukovaná s okrouhlými ložisky jemných vláskovitých černých šupinek, pokrytých širokými, slabě se lesknoucími bělavými šupinkami, nacházejícími se na anální plošce křídel. Na zadních holeních samců se nacházejí výrazné husté střapcovité chloupky. 
Vajíčka jsou oválná, zploštělá, menší než 1 mm a mají nerovný povrch. Čerstvě po nakladení jsou vajíčka světle žlutá, před vylíhnutím housenek se stávají průsvitná. 
Housenka prochází pěti instary. V posledním instaru dosahuje délky 12–20 mm. Mladé housenky jsou žlutobílé s tmavými skvrnami. Starší housenky mohou být zbarveny v řadě odstínů od růžové až po oranžovo červenou, hlavu a předohruď mají zbarvenou do hněda. 
Kukla je žlutohnědá, je uložena v kokonu z pevných hedvábných vláken a dosahuje velikosti 6–10 mm.

Housenky i dospělce je možné zaměnit za jiné druhy obalečů. Při bližším zkoumání lze samce obaleče T. leucotreta odlišit od ostatních druhů obalečů podle zadních křídel a holení (viz popis druhu).

Počáteční fáze napadení plodů je obtížně zjistitelná. O přítomnosti obaleče v citrusech může svědčit pouze malá vpadlá hnědá skvrna na slupce v místě, kudy housenka prvního instaru pronikla dovnitř. Housenky, které se vyvíjí uvnitř plodů, mohou svým žírem a produkcí značného množství trusu způsobovat jejich významné vnitřní poškození. Sekundárně mohou být plody napadány houbovými patogeny a bakteriemi. Napadené plody mohou předčasně dozrávat. U citrusů a peckovin napadá obaleč všechny vývojové fáze plodů. Plody citrusů bývají nejčastěji poškozovány těsně pod slupkou. Naopak u peckového ovoce začínají housenky žír okolo pecky. U bavlníku pronikají housenky do tobolek, kde z počátku minují ve stěnách a později se živí semeny. U makadamie bývají nejčastěji napadány ořechy o průměru 14–19 mm. Housenky se prožírají přes slupku a skořápku a živí se na vyvíjejícím se jádru. V případě čili papriček požírají housenky nejprve semena a až v pozdější vývojové fázi se živí dužninou plodů. U kukuřice pronikají housenky do palic, které poškozují žírem.

Obdobné příznaky mohou na plodech působit housenky jiných druhů obalečů či motýlů z jiných čeledí (makadlovkovití, zavíječovití).

Dospělci obaleče T. leucotreta jsou aktivní v noci a jejich aktivita se zvyšuje v době začátku květu hostitelských rostlin. V přirozeném prostředí může tento druh v závislosti na environmentálních podmínkách vytvořit 2–5 generací za rok. V laboratorním prostředí bylo potvrzeno až 10 generací za rok. Vajíčka kladou samičky 2–3 dny po oplození, zpravidla jednotlivě, na listy nebo plody. Během celého života mohou samičky naklást až 800 vajíček. Po nakladení jsou vajíčka mimořádně citlivá na dlouhou periodu nízké vlhkosti a teploty (teplota pod 0 °C po dobu 2–3 dny může vajíčka usmrtit). Po vylíhnutí se housenky prokusují přes slupku do plodu. Celý jejich vývoj se odehrává zpravidla v dužině nebo v případě paprik na semínkách plodu. Housenky posledního instaru opouštějí plody a po jemných vláknech se spouštějí k zemi. Před zakuklením hledají housenky vhodné místo na povrchu půdy, v půdě, ve štěrbinách pod kůrou, v opadaném ovoci nebo mezi rostlinnými zbytky, kde zůstávají po dobu 2–27 dnů neaktivní před zakuklením ve stadiu předkukly. Dospělci obaleče se líhnou po 11–47 dnech v závislosti na teplotě.

Zatím existuje jen málo informací o možnostech přirozeného šíření obaleče T. leucotreta. Dospělci nejsou považováni za dobré letce, ačkoli některé studie ukazují, že samci jsou schopní reagovat na samičky vzdálené i více než 1 km. Jiné studie poukazují na závislost mezi schopností obaleče šířit se na dlouhé vzdálenosti a stanovištěm jeho výskytu. U obalečů vyskytujících se v sadech byly zaznamenány pouze krátké přeletové vzdálenosti potřebné k dosažení hostitele, což se vysvětluje jako nejvhodnější ekologická strategie, která snižuje riziko nenalezení hostitele a omezuje vyšší míru predace spojenou s šířením na dlouhé vzdálenosti. Naproti tomu obaleči vyskytující se v městském prostředí, které je více variabilní a kde jsou od sebe hostitelské rostliny vzdálenější, jsou schopni přeletovat na delší vzdálenosti. Na dlouhé vzdálenosti je obaleč rozšiřován při obchodu s plody hostitelských rostlin. Housenky z generací, které se líhnou krátce před sklizní plodů, je těžké v plodech odhalit. V USA byl obaleč opakovaně zaznamenán na 34 vstupních místech, a to jak v zásilkách určených pro obchodní účely, tak i v soukromých zavazadlech. V členských zemích Evropské a Středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO) bylo mezi lety 2001 a 2010 hlášeno více než 50 záchytů zásilek s housenkami obaleče, a to především na citrusech pocházejících z jižní Afriky. V Nizozemsku byly housenky nalezeny také v řezaných růžích dovezených z Etiopie, Tanzanie a Ugandy. I přes časté záchyty housenek obaleče v zásilkách nejsou v současnosti z Evropy hlášeny žádné usídlené populace obaleče T. leucotreta.

Jedná se o hospodářsky významného škůdce. Výše škod se liší podle druhu plodiny a zeměpisné oblasti, ale v případě absence ochranných opatření může být přímý pokles na výnosech markantní. V oblasti svého původního výskytu je obaleč T. leucotreta známý zejména jako škůdce citrusů (ztráty na výnosech jsou v rozmezí 2–90 %). Škodí ale také na řadě jiných komerčně významných plodin. Například v jižní Africe je mimo jiné považován za jednoho z nejzávažnějších škůdců marhaníku (výnosové ztráty mohou dosáhnout v případě nedostatečného ošetření až 100 %). U broskvoní jsou hlášeny ztráty na výnosech v průměru 29–55 %. V případě makadamie je to zpravidla okolo 30 %. V Ugandě byly prokázány výnosové ztráty také u kukuřice (20–90 %) a bavlníku (na dříve setých odrůdách 20 %, na později setých odrůdách 42–90 %). Z výše uvedených údajů je zřejmé, že tento škůdce může představovat značné ekonomické riziko a jeho usídlení v nových oblastech by mohlo vést k omezení obchodu a tržním ztrátám. 
Vhodné podmínky pro usídlení tohoto druhu jsou například v severní Africe poblíž Středozemního moře (Alžírsko, Maroko a Tunisko), na Blízkém východě (Izrael, Jordánsko), v Evropě (Španělsko, včetně Kanárských ostrovů, Portugalsko, včetně Azorských ostrovů, Itálie, včetně Sicílie, Malta, Kypr a jižní Řecko), ale také přibližně na 20 % kontinentálního území USA. V ostatních oblastech Evropy by měl obaleč význam pouze v případě proniknutí do chráněných prostor (skleníky, fóliovníky).

Původní: Afrika (Angola, Benin, Burkina Faso, Burundi, Čad, Demokratická republika Kongo, Eritrea, Etiopie, Gambie, Ghana, Jihoafrická republika, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Kongo, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauricius, Mosambik, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Réunion, Rwanda, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svatá Helena, Svazijsko, Tanzanie, Togo, Uganda, Zambie, Zimbabwe). 
Lokální výskyty: Asie (Izrael – první nález v roce 1984 na makadamii, v roce 2003 potvrzen výskyt na bavlníku a skočci).
Obaleč T. leucotreta je opakovaně zavlékán do Evropy, výskyt byl eradikován v Nizozemsku, eradikace probíhá v Německu.

Obaleč Thaumatotibia leucotreta se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, v platném znění, řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám.
Plody papriky, citrusů, kromě citroníku limonového (Citrus limon), pomerančovníku čínského (Citrus sinensis) a pomerančovníku hořkého (Citrus aurantiifolia), broskvoně obecné a marhaníku granátového dovážené do EU ze zemí afrického kontinentu, Kapverd, Svaté Heleny, Madagaskaru, Réunionu, Mauriciu a Izraele musí buď pocházet ze země, která byla uznána podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou obaleče T. leucotreta, pokud byl tento status předem písemně sdělen Evropské komisi státní organizací ochrany rostlin dotčené třetí země, nebo musejí pocházet z oblasti, uznané v souladu s mezinárodním standardem pro fytosanitární opatření ISPM 4*za prostou obaleče T. leucotreta a která je uvedena v rostlinolékařském osvědčení, pokud byl tento status předem písemně sdělen Evropské komisi státní organizací ochrany rostlin dotčené země původu. 
Alternativním požadavkem je, že tyto plody pocházejí z místa produkce, uznaného v souladu s mezinárodním standardem pro fytosanitární opatření ISPM 10** za prosté obaleče T. leucotreta, a které je zahrnuto do seznamu kódů míst produkce, který byl Komisi předem písemně sdělen státní organizací ochrany rostlin země původu, a v místě produkce byly plody ve vhodných termínech během vegetačního období a před vývozem podrobeny úředním prohlídkám včetně vizuální prohlídky s intenzitou, která umožňuje detekci alespoň 2% míry zamoření s 95% spolehlivostí v souladu s mezinárodním standardem pro fytosanitární opatření ISPM 31***, a včetně destruktivního odběru vzorků v případě příznaků, a byly shledány prostými obaleče, a jsou doprovázeny rostlinolékařským osvědčením, které uvádí kódy míst produkce. Další možností je, že plody byly vyprodukovány ve schváleném místě produkce, které je zahrnuto do seznamu kódů míst produkce, a byly podrobeny účinnému systémovému přístupu, aby se zajistilo, že jsou prosté obaleče, v souladu s mezinárodním standardem pro fytosanitární opatření ISPM 14****, nebo účinnému samostatnému ošetření po sklizni, aby se zajistilo, že jsou prosté obaleče, pokud byly příslušný použitý systémový přístup nebo ošetření po sklizni spolu s doklady o jejich účinnosti Komisi předem písemně sděleny státní organizací ochrany rostlin země původu a pokud bylo uvedené ošetření po sklizni posouzeno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin a před vývozem byly plody podrobeny úředním prohlídkám na výskyt obaleče s intenzitou, která umožňuje detekci alespoň 2% míry zamoření s 95% spolehlivostí v souladu s mezinárodním standardem pro fytosanitární opatření ISPM 31***, včetně destruktivního odběru vzorků v případě příznaků, a jsou doprovázeny rostlinolékařským osvědčením, které uvádí kódy míst produkce a podrobnosti o použitém ošetření po sklizni nebo použití systémového přístupu. 

K monitoringu výskytu obaleče T. leucotreta je možné použit feromonové lapače, které je vhodné umístit v nezamořených oblastech na taková místa, kde dochází k manipulaci s potenciálně zamořenými produkty, pocházejícími z Afriky nebo dováženými z Izraele (překladiště).

K ochraně proti obaleči se v oblastech jeho výskytu používají jak chemické insekticidy, tak i biopreparáty na bázi Bacillus thuringiensis nebo Beauveria bassiana. Známý je také pozitivní účinek vybraných granulovirů. Účinnost ochranných opatření je limitována způsobem života housenek uvnitř plodů. I přesto, že lze insekticidní ošetření považovat za vhodná opatření pro prevenci nebo udržení výskytu obaleče v co nejnižší míře, nejsou tato ošetření dostačující k eradikaci výskytu. K úspěšné eradikaci ve sklenících je potřeba provedení kompletní dezinsekce a přestávka v pěstování hostitelských rostlin. Úspěšná eradikace ve venkovních podmínkách je pak méně pravděpodobná, ale potenciálně proveditelná za předpokladu, že je populace brzy odhalena, úspěšně izolována a jsou rychle zahájeny další eradikační kroky.

Preventivní opatření jsou uvedena v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

Vhodnější pro regulaci výskytu obaleče jsou přípravky systémové.

Pohotovostní plán pro postup v případě výskytu obaleče Thaumatotibia leucotreta v ČR