Rostlinolékařský portál

Nejvýznamnějším hostitelem dřepčíků Epitrix cucumeris, E. papa, E. subcrinita a E. tuberis je lilek brambor (Solanum tuberosum), všechny 4 uvedené druhy se však obecně mohou vyvíjet na dalších rostlinách z čeledi lilkovité, např. lilek rajče (Solanum lycopersicum), tabák virginský (Nicotiana tabacum), paprika setá (Capsicum annuum), kustovnice (Lycium spp.), a na některých lilkovitých druzích plevelů, např. rulík zlomocný (Atropa bella-donna), lilek černý (Solanum nigrum) nebo blín černý (Hyoscyamus niger). K úživnému žíru dospělců dochází i na řadě rostlin z dalších čeledí (např. merlíkovité, tykvovité a bobovité), preferovány jsou však rostliny z čeledi lilkovité.

Nevyskytují se, potvrzeno úředním průzkumem.

V České republice se začal provádět úřední detekční průzkum výskytu dřepčíků rodu Epitrix na bramboru v roce 2011. Průzkum se provádí každoročně jednak v porostech bramboru vizuální prohlídkou rostlin, jednak ve skladech a v místech prodeje vizuální prohlídkou hlíz, se zaměřením na dodávky brambor z rizikových zemí, zejména z Portugalska a Španělska. Při prohlídce v porostech se sledují příznaky žíru dospělců dřepčíků na listech, při zjištění podezřelých příznaků se prohlížejí i hlízy u rostlin s těmito příznaky a u rostlin v jejich okolí. 
Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu je od roku 2015 podpořen finančním příspěvkem EU.

Brouci jsou 1,5–2 mm velcí, obvykle tmavě zbarvení až černí, v případě druhu E. subcrinita červenavě až tmavě hnědí. Tělo je oválné, z bočního pohledu více nebo méně vypouklé, na štítu a krovkách chloupkované. Oči jsou poměrně velké. Nitkovitá tykadla jsou složená z jedenácti článků. Tečkování krovek je uspořádáno do rýžek, mezirýží jsou poměrně úzká.
Vajíčka jsou drobná, bělavá, eliptická.
Larvy dorůstají 5 mm, jsou štíhlé, válcovité, bělavé, se třemi páry krátkých hrudních končetin, poslední stadia larev mají hnědou hlavu.

Druhová identifikace podle morfologických znaků je možná pouze u dospělců, za pomoci binokuláru a světelného mikroskopu. Kromě posouzení celkového vzhledu je nutná i preparace samčích a samičích pohlavních orgánů. Dva druhy dřepčíků rodu Epitrix (E. atropae a E. pubescens) žijí i v České republice. Existuje možnost záměny dospělců i s jinými domácími druhy dřepčíků, např. s dřepčíkem lilkovým (Psylliodes dulcamarae).

Larvy žijí v kořenovém systému hostitelských rostlin, u bramboru poškozují žírem vzhled hlíz, ale nepronikají hlouběji do jejich dužiny. U E. cucumeris pronikají larvy do hlíz příležitostně a zanechávají rozpraskané stopy nebo malé chodbičky vyplněné korkovitým pletivem. Larvy E. papa a E. tuberis jsou škodlivější, vytvářejí na povrchu hlíz dlouhé klikaté korkovité žlábky a malé bradavičky. Požerky E. tuberis dosahují do hloubky 1 cm dužiny hlízy, zatímco u ostatních druhů nepronikají obvykle pod 0,5 cm, přesto jsou hlubší požerky viditelné i po oloupání hlízy.
Brouci na listech vyžírají drobné oválné otvory o průměru většinou do 1,5 mm, listy jsou jakoby prostřílené broky. Příznaky žíru brouků se mohou nacházet i na ostatních nadzemních částech rostlin.

Obdobné požerky na listech způsobují i dospělci jiných druhů dřepčíků, na lilkovitých rostlinách např. dřepčík lilkový (Psylliodes dulcamarae).

Larvy žijí v kořenovém systému hostitelských rostlin, u bramboru pak svým žírem poškozují vzhled hlíz.
E. tuberis vytváří obvykle dvě generace ročně, ale v některých oblastech Severní Ameriky má tři generace. Přezimující brouci vylézají z půdy od května do začátku července. Při vyhledávání hostitelských rostlin mohou přeletovat na poměrně velké vzdálenosti. Vývoj druhé generace probíhá o něco pomaleji než vývoj první generace. Vylíhlí brouci druhé (popřípadě třetí) generace tráví diapauzu v půdě, především na okrajích polí, kde se pěstovaly brambory.
E. cucumeris má pouze jednu generaci ročně. Brouci, na rozdíl od E. tuberis, nelétají. Vývoj probíhá obdobně jako u E. tuberis, dospělci po vylíhnutí opouštějí půdu a do přezimování se živí na listech. Přezimují v půdě nebo pod zbytky vegetace.

Hlavním způsobem, jakým se mohou dřepčíci rodu Epitrix šířit, je mezinárodní obchod se sadbovými i nesadbovými bramborami, dodávanými ze zemí, kde se dřepčíci vyskytují. Vliv na šíření má mimo jiné i objem ulpělé zeminy na hlízách, v níž se mohou nacházet vývojová stadia dřepčíků. Za méně závažnou možnost šíření na velké vzdálenosti je považováno přirozené šíření škůdců v regionu EPPO, i když rychlost jejich rozšíření v Portugalsku naznačuje, že i tato cesta má svůj význam.

Poškozené hlízy jsou neprodejné jako konzumní brambory a možnost jejich použití je omezena pouze na průmyslové zpracování nebo ke krmným účelům. Požerky larev na hlízách usnadňují napadení hlíz bakteriálními a houbovými patogeny. Požerky brouků na listech bramboru nepůsobí závažné škody. U dalších hostitelských rostlin se nepředpokládá vznik významných škod, i když dospělci mohou žírem poškozovat dozrávající plody hostitelských rostlin. 
Z analýzy rizika zpracované Evropskou a středozemní organizací pro ochranu rostlin (EPPO) mimo jiné vyplývá, že všechny země sdružené v EPPO mají vhodné klimatické podmínky k usídlení nejméně jednoho z druhů Epitrix cucumeris, E. papa, E. subcrinita nebo E. tuberis, a že hospodářský dopad při usídlení a rozšíření těchto druhů v regionu EPPO by byl vysoký.

Vzhledem k morfologické podobnosti uvedených druhů je třeba některé údaje o jejich rozšíření brát s určitou rezervou. Tyto v Evropě nepůvodní druhy dřepčíků rodu Epitrix se vyskytují v Severní Americe, Mexiku, v některých středoamerických zemích a zemích Karibské oblasti (Kostarika, Guatemala, Dominikánská republika, Jamajka, Nikaragua, Portoriko). Existují i blíže nespecifikované údaje o zavlečení některého z těchto druhů do Afriky. V Evropě se doposud vyskytují druhy Epitrix cucumeris a E. papa v Portugalsku (včetně Azorských ostrovů) a ve Španělsku.

Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/270/EU, v platném znění stanovuje mimořádná opatření proti zavlékání dřepčíků Epitrix cucumeris, Epitrix papa, Epitrix subcrinita a Epitrix tuberis do EU a proti jejich rozšiřování na území EU. 
V ČR jsou tato opatření stanovena nařízením Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) o mimořádných rostlinolékařských opatřeních k ochraně proti zavlékání a rozšiřování dřepčíků Epitrix cucumeris, Epitrix papa, Epitrix subcrinita a Epitrix tuberis. Podle tohoto nařízení se při dovozní rostlinolékařské kontrole hlíz bramboru, dovážených ze třetích zemí, kde se tito dřepčíci vyskytují, kontroluje i nepřítomnost těchto dřepčíků. Hlízy musí být opatřeny rostlinolékařským osvědčením, které potvrzuje, že byly pěstovány v oblasti prosté dřepčíků, nebo že byly omyté nebo okartáčované tak, aby zbytkový podíl zeminy nebyl větší než 0,1 %, nebo byly ošetřeny rovnocennou metodou s cílem odstranit dřepčíky. Rostlinolékařské osvědčení musí obsahovat informace o tom, že hlízy byly bezprostředně před vývozem úředně prohlédnuty a shledány prostými dřepčíků a veškerých příznaků jimi způsobených a neobsahují více než 0,1 % zeminy, a že obalový materiál, ve kterém jsou hlízy bramboru dováženy, je čistý. 
Hlízy bramboru pocházející z vymezených území v EU s výskytem těchto dřepčíků mohou být přemísťovány z těchto území na území ČR pouze s přiloženým rostlinolékařským pasem, pokud byly pěstovány v registrovaném místě produkce nebo registrovaným producentem nebo byly přemístěny z registrovaného skladu či expedičního střediska, a pokud splňují stejné požadavky na očištění hlíz a čistotu obalového materiálu jako jsou požadavky stanovené pro hlízy dovážené ze třetích zemí. Dále jsou stanoveny přísné fytosanitární požadavky pro přemísťování hlíz bramboru pocházejících z vymezeného území v EU s výskytem dřepčíků do balících zařízení ležících mimo vymezené území. 
Při zjištění výskytu dřepčíků v České republice by ÚKZÚZ vymezil území, ve kterém se provádějí mimořádná rostlinolékařská opatření, tvořené zamořenou zónou (území s potvrzeným výskytem dřepčíků) a nárazníkovou zónou (území o šířce nejméně 500 metrů za hranicí zamořené zóny). Ve vymezeném území by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření zahrnující opatření vedoucí k rychlé eradikaci nebo izolaci dřepčíků, včetně ošetření a dezinsekce, jakož i zákaz pěstování hostitelských rostlin, dále dozor nad přemísťováním hlíz bramboru z vymezeného území a intenzivní úřední sledování výskytu dřepčíků. 
Dřepčíci rodu Epitrix patří mezi škodlivé organismy, na něž se vztahují opatření přijatá podle čl. 30 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou uvedeni na seznamu karanténních škodlivých organismů pro EU, který je součástí prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, ale Evropská komise se domnívá, že mohou splňovat podmínky pro zařazení na tento seznam. Druhy E. cucumeris a E. papa jsou zařazeny v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), kde jsou uvedeny škodlivé organismy vyskytující se v regionu EPPO, které je doporučeno regulovat jako karanténní škodlivé organismy. Druhy E. tuberis a E. subcrinita jsou zařazeny v Seznamu EPPO A1 mezi organismy, které je doporučeno regulovat a které se v regionu EPPO nevyskytují.

Vizuální prohlídka rostlin v porostech bramboru a hlíz ve skladech a v místech prodeje.

Při zjištění výskytu dřepčíků na území ČR by se prováděla úřední ochrana popsaná v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

Kromě preventivních opatření uvedených v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE jsou to některá běžná agrotechnická opatření v místech, kde dřepčíci rodu Epitrix škodí na bramboru – doporučuje se udržování čistých, nezaplevelených porostů a rozrušování posklizňových zbytků k omezení možnosti přezimování.

Cílená insekticidní ochranná opatření v místech škodlivého výskytu dřepčíků rodu Epitrix na bramboru mohou vést k omezení rozsahu populace, nemohou však vést k úplné eradikaci, a to vzhledem k tomu, že dřepčíci přežívají na zemědělsky nevyužívaných a neošetřovaných plochách, odkud se mohou opakovaně šířit do zemědělských plodin. Dalším faktorem je poměrně dlouhé období, během kterého vylézají jednotliví brouci ze zimního úkrytu. V místech intenzivního pěstování bramboru může být stav populace dostatečně regulován insekticidy používanými k ochraně proti dalším živočišným škůdcům, zejména mandelince bramborové. U pěstitelů sadby v Severní Americe zajišťují obvykle dostatečnou ochranu proti E. tuberis ošetření proti přenašečům viróz. V USA bylo zjištěno, že opakované používání týchž účinných látek při ošetřování může v populacích dřepčíků rychle vyvolat rezistenci (v době používání DDT byl pozorován nárůst rezistence již po 5–6 generacích).

Informační leták: Dřepčíci rodu Epitrix 
Nařízení ÚKZÚZ: Nařízení ÚKZÚZ o mimořádných rostlinolékařských opatřeních k ochraně proti zavlékání a rozšiřování dřepčíků Epitrix cucumeris, Epitrix papa, Epitrix subcrinita a Epitrix tuberis