Rostlinolékařský portál

Hostitelskými rostlinami jsou druhy z čeledí lilkovité (Solanaceae), jako lilek brambor (Solanum tuberosum), l. vejcoplodý (S. melongena), rajče jedlé (S. lycopersicum), rajčenka řepovitá (S. betaceum), mochyně peruánská (Physalis peruviana), tabák virginský (Nicotiana tabacum) a rostliny rodu paprika (Capsicum), a miříkovité (Apiaceae), jako celer bulvový (Apium graveolens rapaceum), petržel obecná (Petroselinum crispum) a mrkev obecná (Daucus carota). K hostitelům patří i řada lilkovitých plevelů jako např. lilek potměchuť (Solanum dulcamara), z dalších čeledí byla jako hostitel zjištěna kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) (kopřivovité – Urticaceae).

Nevyskytuje se, potvrzeno úředním průzkumem. Průzkum prováděný v letech 2016–2019 nepotvrdil údaje o možném výskytu této bakterie v ČR publikované v článku Monger W.A. & Jeffries C.J., European Journal of Plant Pathology (2017); podle výsledků studie byly mezi archivními vzorky osiva miříkovitých pocházejícími z různých zemí světa a otestovanými na přítomnost bakterie také jeden pozitivní vzorek osiva mrkve původem z bývalého Československa a dva pozitivní vzorky osiva pastináku setého (Pastinaca sativa) původem z ČR. 
V roce 2017 byla na území ČR bakterie zachycena v dodávce osiva petržele z Francie a letech 2017 a 2018 v dodávkách osiva mrkve z Itálie.

Úřední detekční průzkum se v ČR provádí od roku 2016. Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu byl od roku 2016 do roku 2019 podpořen finančním příspěvkem EU. Od roku 2020 započal detekční průzkum na výskyt merule Bactericera cockerelli, která je přenašečem této bakterie.

Příznaky infekce bakterií Candidatus Liberibacter solanacearum na nadzemních částech rostlin rajčete, bramboru a jiných lilkovitých jsou podobné jako při onemocnění těchto rostlin fytoplazmami, tzn. zakrslost, vzpřímený růst nových listů, chlorózy a stáčení listů a jejich zbarvování do fialova, zkrácení a zesílení vrcholových internodií vedoucí k růžicovitosti, výhony vyrůstající z paždí listů a vzdušné hlízky. Na rostlinách se vytváří množství malých deformovaných plodů. U rostlin mrkve se choroba projevuje kadeřavostí, žloutnutím až fialověním listů, zakrslostí a zmnožením druhotných kořenů. Na hlízách bramboru způsobuje bakterie příznaky nazvané „zebra chip“, což jsou tmavé nevzhledné proužky na řezu hlízou, výrazné především po nakrájení a usmažení hlíz na bramborové chipsy.

Většinu příznaků u lilkovitých rostlin lze zaměnit s příznaky napadení těchto rostlin fytoplazmami, např. fytoplazmou působící stolbur bramboru.

Candidatus Liberibacter solanacearum je gramnegativní bakterie, kterou nelze kultivovat a která se vyskytuje a množí ve floému hostitelských rostlin. Nesnáší teploty nad 32°C. 
Ze sedmi dosud popsaných haplotypů bakterie jsou tři (A, B a F) vázány na lilkovité rostliny, zatímco další tři (C, D a E) způsobují onemocnění především miříkovitých rostlin a jeden haplotyp (U) byl zjištěn na kopřivě dvoudomé. 
Přenašeči bakterie jsou druhy merulí z čeledi merovití (Psyllidae).

Z rostliny na rostlinu se bakterie přenáší především pomocí přenašečů - merulí. U haplotypů A a B a pravděpodobně i F je to merule Bactericera cockerelli, u haplotypů C, D a E merule mrkvová (Trioza apicalis), merule Trioza anthrisci a merule Bactericera trigonica, haplotyp U byl zjištěn v meruli Trioza urticae. Přenos dalšími druhy merulí nelze vyloučit. Přenos je perzistentní (přenašeč je infekční po celý svůj život) a transovariální (přenos infekce ze samiček na potomstvo). 
Bakterie může být přenášena z infikovaných na zdravé rostliny také mechanicky, např. při řízkování. K přenosu bakterie infikovanými hlízami bramboru dochází u relativně malého procenta napadených hlíz; riziko dalšího šíření bakterie napadenými sadbovými hlízami snižuje i to, že rostliny vzešlé z napadených hlíz jsou obecně slabé a krátkověké. Přenos osivem lilkovitých rostlin zatím nebyl prokázán; přenos osivem miříkovitých rostlin byl sice doložen jednou vědeckou studií, ale několik dalších prací na dané téma možnost přenosu nepotvrdilo, takže tato otázka dosud není vyjasněna.

Významné hospodářské škody působí bakterie u brambor a rajčat. Bramborové lupínky nebo hranolky s kresbou „zebra chip“, která se zvýrazňuje během smažení, jsou nepřijatelné pro prodej. Ztráty při společném výskytu bakterie a přenašeče se v některých zemích vyčíslují v milionech dolarů, konkrétně v Texasu (USA) je to ročně odhadem 22 milionů dolarů, na Novém Zélandu 40 milionů dolarů. Při společném výskytu bakterie a přenašeče mohou vzniknout vysoké ztráty na produkci mrkve.

Evropa: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie (haplotypy C, D, E, U). 
Afrika: Maroko, Tunisko (haplotypy D, E). 
Asie: Izrael (haplotyp D). 
Severní Amerika: Kanada, Mexiko, USA (haplotypy A, B, F). 
Střední Amerika: Guatemala, Honduras, Nikaragua, Salvador (haplotypy A, B). 
Oceánie: Austrálie, Nový Zéland (haplotyp A).

Bakterie Candidatus Liberibacter solanacearum je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy IV, části G (týkající se sadby brambor) regulovaný nekaranténní škodlivý organismus pro EU pro rostliny lilku bramboru určené k pěstování s prahovými hodnotami pro jednotlivé kategorie sadby 0 %.  Merule B. cockerelli se podle prováděcího nařízení Komise (EU), přílohy II řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Haplotypy bakterie, které napadají lilkovité rostliny, a merule B. cockerelli jsou také zařazeny v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Monitoring výskytu bakterie lze provádět vizuální kontrolou porostů hostitelských rostlin, monitoring výskytu přenašečů je možné provádět např. smýkáním porostů hostitelských rostlin nebo odchytem na žluté lepové desky.

K preventivním opatřením zabraňujícím zavlečení bakterie a jejích přenašečů patří provádění detekčních průzkumů výskytu bakterie a přenašečů s cílem včasného odhalení a případné eradikace ohnisek jejich výskytu. Při výskytu bakterie v osivu miříkovitých se využívá ošetření zamořených partií osiva horkou vodou o teplotě min. 50 °C po dobu nejméně 20 minut. Tento typ ošetření je již také vyžadován některými třetími zeměmi jako Austrálie, Japonsko, Jižní Korea a Nový Zéland pro dovoz osiva určitých miříkovitých rostlin.

Jediným účinným ochranným opatřením v územích s výskytem bakterie v a jejích přenašečů je insekticidní ochrana proti přenašečům.