Rostlinolékařský portál

Hlavním hostitelem je kukuřice setá (Zea mays), hostiteli mohou být i další rostliny z čeledi lipnicovité (Poaceae).

P. stewartii subsp. stewartii se v ČR nevyskytuje, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Úřední detekční průzkum výskytu bakterie v porostech kukuřice se v ČR prováděl formou vizuální prohlídky rostlin. V případě zjištění příznakových rostlin, resp. rostlin podezřelých z napadení patogenem se odebraly vzorky. Výskyt bakterie v ČR při tomto průzkumu nebyl zjištěn. Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu byl prováděn v letech 2017–2020 a byl podpořen finančním příspěvkem EU.

Bakterie se v rostlině šíří cévními svazky, které ucpává. V důsledku toho jsou charakteristickými projevy příznaků vadnutí, nekrózy a léze na listech. U rostlin může docházet k různým projevům a příznaky jednotlivých rostlin se mohou odlišovat na základě kultivarů a jejich citlivosti vůči bakterii Pantoea stewartii. U napadených rostlin může docházet u kultivarů kukuřice cukrové k vadnutí vzešlých rostlin a tvorbě žlutých lézí na listech. Ostatní kultivary určené na zrno nejsou tolik náchylné k vadnutí, ale napadení se projevuje především tvorbou lézí na listech. Důležitým faktorem míry napadení je období vzniku infekce. Když jsou rostliny citlivých kultivarů infikovány po vzejití, mohou rychle vadnout až odumřít. Systémová infekce se vyskytuje u náchylných a mírně citlivých odrůd a zřetelné příznaky se vyskytují na nově se tvořících listech. Na listech vznikají rovnoběžně se žilnatinou světle zelené, žluté podélné pruhy s nepravidelnými nebo zvlněnými okraji. Léze na listech hnědnou, listy vadnou, usychají a odumírají. Květenství někdy předčasně vymetají, laty jsou vybělené a odumírají. Na listencích palice jsou vodnaté skvrny, které později hnědnou a zasychají. Na vnitřní straně listenců mohou být vylučovány nažloutlé drobné kapky bakterie. U silně infikovaných rostlin se mohou v blízkosti půdy ve stonku tvořit dutiny. Napadené plodiny mají snížený výnos, zvýšenou náchylnost k hnilobě a dochází k přenosu na semeno.

Příznaky u vzcházejících rostlin i pozdější příznaky na listech mohou být zaměněny za příznaky obecné listové spály kukuřice a helmintosporiové skvrnitosti kukuřice. Pruhovitosti na listech mohou být také způsobeny deficiencí prvků

Vzešlé rostliny mohou být infikovány bakterií přímo z osiva nebo, zvláště po mírné zimě, nakaženými hmyzími přenašeči. Sekundární šíření patogenu se pak vyskytuje během léta. 
U kukuřice cukrové (Z. mays conv. saccharata) se bakterie, která primárně kolonizuje cévní svazky, nachází v kořenech, stoncích, listových čepelích a pochvách a v celém klasu včetně zrn. Zrna kukuřice obecné (Z. mays conv. vulgaris) jsou infikována řidčeji, s výjimkou případů, kdy je infekční tlak vysoký a odrůda je náchylná.  
Minerální výživa ovlivňuje intenzitu choroby. Vysoké hladiny amonného dusíku a fosforu zvyšují náchylnost rostlin, vysoké hladiny vápníku a draslíku mají tendenci náchylnost rostlin snižovat. Vysoké teploty zhoršují závažnost choroby. Výskyt choroby v každé sezóně souvisí s teplotami během předchozí zimy (vliv na hmyzí přenašeče) a toto kritérium může být použito při prognóze úrovně infekce.

Bakterie je přenosná osivem, největší význam pro šíření bakterie mají ale hmyzí přenašeči, (dospělci nebo i larvy, např. larvy květilky všežravé – Delia platura), kteří v průběhu vegetačního období přenášejí bakterii z jedné rostliny na druhou. Jakmile přenašeč nabyde bakterii, může ji přenášet po celý svůj život. Nejvýznamnějším přenašečem bakterie v Severní Americe je dřepčík Chaetocnema pulicaria, dalšími přenašeči jsou bázlivec Diabrotica undecempunctata howardi, dřepčík Chaetocnema denticulata, larvy květilky všežravé, kovařík Agriotes mancus, brouci z rodu Phyllophaga (čeleď vrubounovití) a larvy bázlivce Diabrotica longicornis.

Napadení kukuřice bakterií může vést ke snížení výnosu a náchylnosti k hnilobě. U rezistentních odrůd kukuřice, které se v Severní Americe pěstují v oblastech výskytu tohoto patogenu, však k velkým ztrátám nedochází. V případě pěstování náchylných odrůd, které byly infikovány před růstovou fází pěti listů, se ztráty mohou pohybovat v rozmezí 40–100 %.

Původní oblast rozšíření je v USA. Bakterie byla s infikovaným osivem kukuřice zavlečena do dalších částí světa. V současnosti je její výskyt znám v Severní, Střední a Jižní Americe (Kanada, Mexiko, USA, Kostarika, Portoriko, Argentina, Bolívie, Guayana, Peru), Africe (Benin, Togo), Asii (Čína, Filipíny, Indie, Jordánsko, Korejská republika, Malajsie, Thajsko a asijská část Ruska) a Evropě (Itálie a Slovinsko, kde probíhá eradikace, a Ukrajina).

Bakterie Pantoea stewartii subsp. stewartii se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. 
Osiva kukuřice seté pocházející ze třetích zemí musí pocházet z oblastí, o nichž je známo, že jsou prosté této bakterie, nebo že musí být reprezentativní vzorek osiva otestován a shledán při tomto testu prostým této bakterie. 
Patogen je zařazen v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

• Použití rezistentních hybridů kukuřice a zdravého osiva.

K dispozici nejsou přímé chemické metody regulace patogenu. V zahraničí (např. v USA) se provádí moření či postemergentní aplikace insekticidů proti přenašečům bakterie.