Hostitelské spektrum
Hlavní hostitelské rostliny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), k nejvýznamnějším hostitelům se řadí pšenice setá (Triticum aestivum) a kukuřice setá (Zea mays), z dalších hospodářsky významných trav pak chrastice Phalaris aquatica, jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum), jílek vytrvalý (L. perenne), kostřava červená (Festuca rubra), kostřava rákosovitá (F. arundinacea), psineček obecný (Agrostis capillaris) a srha laločnatá/říznačka (Dactylis glomerata).
Status výskytu v ČR
Nevyskytuje se.
Výsledky detekčních průzkumů
Úřední detekční průzkum výskytu nosatce L. bonariensis v ČR byl proveden v roce 2024.
Popis
Dospělci jsou 3 mm dlouzí a 1,5 mm širocí, zbarvení těla varíruje od světle šedohnědé barvy přes tmavě hnědou až po černou. Nosatec je výrazný, na štítu jsou zřetelné 3 podélné bílé pruhy. Tělo je pokryto bílými a hnědými šupinkami a kromě nich i množstvím chloupků, na nichž se zadržuje prach, což dává broukům špinavě šedý vzhled. Vajíčko je protáhlé, na koncích zaoblené a v průřezu oválné nebo kulaté. Délka se pohybuje od 0,75 mm do 1 mm a šířka od 0,2 do 0,3 mm. Při kladení jsou vajíčka žlutobílá, ale během 1–2 dnů ztmavnou, přičemž výsledné zbarvení je tmavě olivově zelené.
Larva je beznohá, krémová až krémově bílá se světle až tmavě hnědou hlavou. Tělo má protáhlé, dozadu se mírně zužuje. Dorostlé larvy dosahují délky 5–6 mm. Kukla mé světle hnědou nebo citrónovou barvu.
Možnost záměny
Záměna dospělců je možná s jinými druhy nosatcovitých brouků stejné velikosti.
Příznaky poškození/napadení
Při žíru dospělců se na listech vytvářejí úzké obdélníkové požerky okénkovitého vzhledu. Na listech je rovněž patrný vláknitý trus. Larvy vyžírají stébla, která se často na povrchu zbarvují v místech žíru dohněda. Uvnitř stébla se nachází chodbička s jemným zrnitým trusem. Listy vadnou, žloutnou a pak hnědnou. Na květních stéblech může v důsledku žíru larev docházet k předčasnému zrání, snížení tvorby semen a lámání stonku. Larvy, které se kuklí v půdě, zanechávají u báze stébla kulatý výstupní otvor.
Možnost záměny poškození/napadení
Požerky dospělců nosatce lze zaměnit za požerky larev kohoutků (Oulema spp.).
Životní cyklus
Biologie nosatce L. bonariensis byla obsáhle studována na Novém Zélandu, kam byl tento druh zavlečen a kde vytváří v průběhu roku dvě generace a v teplých oblastech i částečnou třetí generaci. Dospělci přezimují v travních porostech a při podzimní rovnodennosti vstupují do diapauzy. V průběhu zimy za slunných dnů aktivují a páří se. Ke kladení vajíček dochází na konci zimy a na začátku jara. Vývoj larev na jaře trvá 50–66 dní a letní dospělci se objevují 7–15 dní po zakuklení. Tato generace dosahuje vrcholu na začátku léta, je reprodukčně aktivní přes léto a dává vznik druhé (přezimující) generaci. Část druhé může pohlavně dozrát a naklást vajíčka, což dává vznik částečné třetí generaci. V létě jsou dospělci aktivní převážně v noci, zatímco v zimě ve dne. Larvy vyžírají stébla odshora dolů a mohou během růstu zlikvidovat několik odnoží. Některé larvy se pohybují i mimo hostitelské rostliny. Larvální vývoj má 4 instary. Dorostlé larvy vyžírají ve stéble okrouhlý výstupní otvor, padají na zem a kuklí se v půdě, v komůrkách v hloubce 5-6 mm pod povrchem.
Způsoby šíření
Na kratší vzdálenosti se může nosatec L. bonariensis šířit aktivním letem. Největším rizikem pro šíření na větší vzdálenosti je mezinárodní obchod s osivem trav. Do Austrálie byli s nejvyšší pravděpodobností zavlečeni dospělci nosatce s osivem jílku vytrvalého. Larvy a kukly mohou být rozšiřovány v půdě se zakořeněnými rostlinami hostitelských druhů, ale pravděpodobnost tohoto přenosu je nízká, neboť většina známých hostitelských druhů není obchodována jako zakořeněné rostliny.
Hospodářský význam
Dospělci i larvy napadají řadu rostlin z čeledi lipnicovitých. Obecně škodlivější je letní generace. V suchých létech mohou napadené rostliny odumřít. Zvláště citlivé k napadení nosatcem L. bonariensis jsou nově oseté pastviny a trvalé travní porosty, pokud jsou založeny přímým výsevem s minimální kultivací. Na Novém Zélandu a v Jižní Americe je nosatec závažným škůdcem jílku vytrvalého, v Argentině i obilnin a kukuřice. Obecně je tento nosatec považován za nejzávažnějšího škůdce na pastvinách na Novém Zélandu, který každoročně způsoboval škody v hodnotě desítek milionů novozélandských dolarů. Škody se snížily po úspěšném zavedení biologické ochrany pomocí parazitoidů a endofytických hub.
Zeměpisné rozšíření
Jižní Amerika: Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Uruguay Oceánie: Austrálie, Nový Zéland
Fytosanitární regulace
Podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 se nosatec L. bonariensis řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám.
Nosatec L. bonariensis je rovněž zařazen v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.
Provádění ochranných opatření
Při zjištění výskytu tohoto nosatce na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu. Nejúčinnější metodou ochrany v oblastech rozšíření nosatce je insekticidní ošetření semen před výsevem. Na Novém Zélandu se k biologické ochraně využívá lumčík Microctonus hyperodae napadající dospělce, který poskytoval dobré výsledky především v prvních letech po jeho nasazení na konci dvacátého století, ale jeho úspěšnost v průběhu dalších let klesala. Další metodou biologické ochrany, využitelnou u některých druhů trav, je zvýšení odolnosti proti nosatci pomocí endofytických hub rodu obalka (Epichloë).
Preventivní opatření
Osivo i zrna hostitelských rostlin by měla pocházet z oblastí prostých tohoto nosatce. Další možností je provést před vývozem rozbor vzorků z partií osiva i zrna hostitelských rostlin k potvrzení nepřítomnosti nosatce. Dospělci nosatce jsou citliví k ošetření fumiganty, které se obvykle používají k dezinsekci přepravních kontejnerů.
Autoři textu
Tomáš Růžička, ÚKZÚZ
Rostlinolékařský portál se načítá...