Rostlinolékařský portál

Vyššího vzrůstu. Čepele nevýrazně žebrované, široké 8–10 mm, na líci krátce, roztroušeně chlupaté, řidčeji lysé, mírně drsné. Vernace stočená. Pochvy jsou slabě drsné, ve srovnání s Trisetum flavescens lysé. Jazýček vysoký 2–3 mm, vystoupavý, zřetelně zoubkovaný, ouška chybí. Stébla dosahují výšky 50–150 cm. Sterilní výhony bývají listové i stébelné. Květenstvím jsou laty, které mohou být až 30 cm dlouhé, větévky tenké a drsné, v době květu rovnoměrně rozložené. Klásky světlezelené, nafialovělé, dvoukvěté, dlouhé 10 mm. Dolní kvítek má drsný pestík a až 12 mm dlouhou osinu, která je později zahnutá. Obilka složena z vlastní obilky obalené pluchami a z pluch sterilního květu, velikost 8,0–15,0 mm, plucha žebernatá, drsná, stopečka bílá, chlupatá, součástí obilky šroubovitě stočená, tmavá, zahnutá osina, HTS 2,8–3,6 g. Mohou se vyskytovat nahé obilky o velikosti 4–5 mm x 1,5 mm.

Hojně rozšířený až hojný druh luk, křovin, náspů, svahů a okrajů cest. Dává přednost spíše suchým , nejvýše slabě vlhkým, výživným půdám.
V současnosti (r. 2021) se pěstuje na ploše 80–120 ha. 

Ovsiřík štíhlý (Ventenata dubia).

Ovsík je silná dominanta, konkuruje svou biomasou, v nesečených porostech i hromaděním stařiny. Jejím rozkladem se zároveň půda eutrofizuje, zástin ji zvlhčuje, a tak si i ovsík sám prostředí pro zesílení kolonizace. Výsledkem je snížená diverzita, zejména ústup druhů světlomilných, nízkého vzrůstu a druhů živinově chudých biotopů. 
Druh poměrně tolerantní k herbicidům, nicméně vzhledem k rozsahu pěstování nebylo u něho testování na selektivitu herbicidů uskutečněné v takovém rozsahu jako u jiných druhů trav. Mezi problematické plevel v ovsíku řadíme především oves hluchý, širokolisté šťovíky, pýr plazivý a psárku polní.

Macháč, R. Regulace plevelů v semenných porostech trav (2) Obecná doporučení a ochrana ostatních druhů. Agromanuál, 2021, 16, 7, 32–34. ISSN 1801-7673