Rostlinolékařský portál

Nejzávažnější škody způsobené stéblolamem bývají na pšenici. Jarní ječmen nebývá výrazněji napaden v ranějších etapách svého vývoje. Jeho napadení se může projevit až po vymetání. Ozimý ječmen je ke stéblolamu relativně odolný. Žito bývá stéblolamem napadáno málo. Tritikale může být napadeno stejně silně jako pšenice.

lemovaná stébelná skvrnitost obilnin 
obecná krčková a kořenová hniloba obilnin 
stéblolam obilnin

Příznaky stéblolamu se objevují na bázích stébel koncem odnožování až začátkem sloupkování. Rozhodující pro míru škodlivosti je množství a rozložení srážek a průměrné teploty v dubnu a květnu. Houba v tomto období prorůstá z napadených listových pochev na stéblo a vlhké a chladné počasí (4–10 °C) tento proces urychluje. Na pochvách spodních listů vznikají protáhlé, dohněda zabarvené skvrny. V některých letech je možno pozorovat napadení již na podzim. V pozdějších růstových fázích hostitele jsou charakteristické typické eliptické skvrny ve tvaru oka (odtud anglický název stéblolamu „eyespot“). Houba v místě svého růstu naruší cévní svazky dopravující vodu a živiny z kořenů do nadzemní části rostliny, čímž donutí klas nouzově dozrát. Také dochází k oslabení pevnosti paty stébla, přičemž v tomto místě může dojít ke snadnějšímu zlomení a polehnutí. 
Skvrny způsobené houbou Rhizoctonia cerealis mají ostrý, tmavě hnědý okraj a mycelium prorůstá listovými pochvami pomaleji. Podle nové terminologie nese choroba název „lemovaná stébelná skvrnitost pšenice.“  
Napadení fuzáriemi se projevuje buď zahnědnutím listových pochev na bázi stébla či nepravidelnými skvrnami, které nahoru po stéble vybíhají v podélných proužcích.

Hlavním zdrojem infekce stéblolamu je mycelium na posklizňových zbytcích, a také konidie, které se na infikovaných rostlinných zbytcích tvoří. K napadení hostitele dochází na podzim a během jara. Infekce začíná na koleoptili nebo na listové pochvě, přičemž mycelium postupně prorůstá až do stébla. Houba se také množí pohlavně, prostřednictvím askospor tvořených v apoteciích. Tento pohlavní typ rozmnožování však není z hlediska intenzity infekce ve srovnání s infekcí konidiemi významný, hraje však důležitou roli např. při vzniku rezistence stéblolamu vůči fungicidům nebo přenosu askospor větrem na velké vzdálenosti. Rhizoctonia cerealis přezimuje převážně jako mycelium na infikovaných posklizňových zbytcích. Kromě obilnin napadá i celou řadu jiných rostlinných druhů, které mohou být také zdrojem inokula. Houba tvoří sklerocia, jejichž prostřednictvím přežívá i několik let. Časné setí přispívá k rozvoji choroby. Zdrojem inokula fuzarióz jsou také převážně posklizňové zbytky, na nichž patogen přezimuje.

Stéblolam je nejzávažnější onemocnění z komplexu chorob bází (pat) stébel. Vyskytuje se na celém území ČR a je způsobován dvěma druhy hub a to O. yallundae a O. acuformis; mezi nimiž je několik rozdílů. O. acuformis má pomalejší růst mycelia a je proto druhem pro pšenici méně škodlivým než O. yallundae. Rychlost růstu mycelia a schopnost pronikat tkáněmi hostitele ovlivňuje důsledky v podobě poléhání porostu, nouzového dozrávání klasů a snížení výnosu. Rozsah škod závisí na procentu napadených rostlin a na stupni napadení jednotlivých stébel. 
Dalšími patogeny, jež napadají paty stébel, jsou Ceratobasidium cereale (anam.: Rhizoctonia cerealis), Monographella nivalis (anam.: Microdochium nivale), Gibberella coronicola (anam.: Fusarium pseudograminearum), G. zeae (anam.: F. graminearum), F. culmorum, G. avenacea (anam.: F. avenaceum), F. poae a další druhy z rodu Fusarium. Škodlivost na patách stébel není tak velká jako u stéblolamu. K poškození nosných pletiv stébla a následnému polehnutí porostu dochází jen zřídka. Význam chorob pat stébel roste se stoupajícím podílem obilnin v osevním postupu.

• dodržování vhodného osevního postupu a omezení vysokého zastoupení obilnin v osevním sledu
• nepěstovat pšenici po pšenici, případně opakovaně po dalších obilninách, zejména na pozemcích s předchozím výskytem chorob
• zařazení přerušujících plodin (řepka, luskoviny, okopaniny a další širokolisté plodiny)
• likvidace výdrolu obilnin a travních plevelů, které mohou sloužit jako zdroj infekce 
• kvalitní zpracování posklizňových zbytků, které urychlí jejich rozklad a sníží přežívání patogenů 
• vyrovnaná výživa rostlin, zejména dostatek draslíku a fosforu a nepřehnojování dusíkem 
• optimální hustota porostu a termín setí; příliš husté nebo časně seté porosty bývají napadány častěji.
• zlepšování struktury půdy a zabránění jejímu utužení, které podporuje stres rostlin a rozvoj kořenových hnilob 
• volba méně náchylných odrůd, pokud jsou dostupné údaje o odolnosti
• použití mořeného certifikovaného osiva, které omezuje výskyt některých půdních a osivem přenosných patogenů

• založena především na omezování množství infekčního zdroje a podpoře antagonistických mikroorganismů 
• využívají se biologické přípravky obsahující houby rodu Trichoderma nebo bakterie rodu Bacillus a Pseudomonas, které konkurují patogenům o prostor a živiny, případně produkují látky potlačující jejich růst

• zaměřena především na stéblolam (Oculimacula spp.), zatímco účinnost fungicidů proti fuzáriovým hnilobám pat stébel a lemované stébelné skvrnitosti bývá proměnlivější 
• ošetření se provádí zpravidla v období od začátku odnožování do počátku sloupkování (BBCH 25–32), kdy je možné zabránit prorůstání patogenu do stébla 
• účinnost zásahu závisí na termínu aplikace, infekčním tlaku i povětrnostních podmínkách 
• u fuzáriových chorob má často větší význam prevence než následná chemická ochrana

• riziko vzniku rezistence je spojeno především s opakovaným používáním fungicidů se stejným mechanismem účinku
• u populací Oculimacula spp. byla v Evropě zaznamenána snížená citlivost zejména vůči některým starším fungicidům používaným proti stéblolamu, obdobně byly u druhů rodu Fusarium popsány rozdíly v citlivosti k azolovým fungicidům 
• riziko vzniku rezistence zvyšuje časté používání jedné účinné látky, nedostatečné střídání mechanismů účinku a vysoký podíl obilnin v osevním sledu, proto se doporučuje kombinovat chemickou ochranu s agrotechnickými opatřeními, střídat fungicidní skupiny a využívat integrovanou ochranu rostlin