Rostlinolékařský portál
hnědá kořenová hniloba sóje
Thanatephorus cucumeris (teleom.) - Rhizoctonia solani (anam.)
říše: Fungi třída: Agaricomycotina čeleď: Ceratobasidiaceae
Další české názvy: kořenomorka
Vědecká synonyma: Hypochnus cucumeris (teleom.) – Moniliopsis solani (anam.)
EPPO kód: RHIZSO
Hostitelské spektrum
Polyfágní patogen s mimořádně širokým hostitelským spektrem. Mezi hostitelské rostliny patří například sója (Glycine max), fazol obecný (Phaseolus vulgaris), hrách, řepa, cukrovka, bavlník, kukuřice, brambor, ovoce a zelenina.
Příznaky poškození/napadení
Semena mohou zahnívat ještě v půdě. Při vyklíčení dochází k padání klíčních rostlin, hypokotyl a kořenová špička jsou zúžené, vodnaté, objevují se hnědavé až červenohnědé léze, které se rozšiřují.
Povrch bývá slizký, někdy s bílým myceliem patogena. Kořeny ztrácejí funkci, rostlina má omezený příjem vody a živin. V pokročilém stadiu se objevuje bílé až šedé mycelium obepínající bázi stonku. Na listech se objevují vodnaté, světle zelené, malé nepravidelné skvrny, které se rychle zvětšují. Léze se postupně mění na hnědé až tmavě hnědé, často s nepravidelným okrajem. V důsledku vlhkosti a přítomnosti mycelia se listy slepují k sobě nebo k luskům. Za vlhkých podmínek se na povrchu listů objevuje bílé, pavučinovité mycelium. Silně napadené listy opadávají, což vede ke snížení fotosyntetické plochy. Rostliny jsou zakrnělé, žloutnou a vadnou i při dostatku vody.
V extrémních případech dochází k odumírání celé rostliny.
Na luscích v kontaktu se zemí může vznikat hniloba.
Životní cyklus
Patogen je polyfágní a adaptabilní, přežívá v půdě jako saprofyt na organických zbytcích.
Optimální teplota pro růst mycelia je 25–30 °C, ale snáší široký rozsah (10–35 °C).
Vyžaduje vlhké prostředí, proto je infekce nejčastější při vysoké půdní vlhkosti a teplotě.
Způsoby šíření
Patogen přežívá v půdě ve formě mycelia a sklerocií nebo v posklizňových zbytcích. Může se přenášet infikovanými semeny, vodou a kontaminovaným materiálem .
Hospodářský význam
Při výskytu patogena může dojít k citelnému snížení výnosu.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
- Důkladné zapravení rostlinných zbytků (např. slámy, stonků, kořenů) do hlubších vrstev půdy.
- Osivo nevysévat do studené a vlhké půdy.
- Pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence.
- Dodržování osevního postupu.
- Dosažení optimálního poměru živin v půdě a neutrálního pH půdy.
- K moření osiva využít biologické a fytohormonální preparáty, které podporují klíčivost, růst kořenů a odolnost osiva.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
Použití biologických preparátů na bázi
Trichoderma harzianum.