Rostlinolékařský portál

Jedná se oligofágního zástupce housenek na borovicích (konkrétně byl tento druh pozorován na následujících druzích borovic: b. černá a b. lesní). Pouze výjimečně se tento druh vyskytuje i na jiných druzích jehličnatých dřevin.

Motýl s rozpětím křídel 35–42 mm má hustě ochlupené tělo, u samců jsou vyvinuta nápadná hřebenitá tykadla. V klidu a při odpočinku jsou křídla široce střechovitě složená. Zbarvení předních křídel je šedohnědé až hnědé s černými pruhy v cca třetinách obou křídel, zadní jsou nažloutle bělavá.
Housenky jsou dlouze ochlupené, chloupky jsou rezavě bílé. Žijí jako ostatní druhy rodu pospolitě, žír provádějí v noci a přes den jsou ukryté v malých skupinách ve vidlicích větví v řídkých předivových zápředcích. Zde se také svlékají.

Škůdce je velmi obtížné zaměnit s jinými druhy pro jeho trofickou vazbu na borovice. Důvodem nemožnosti záměny tohoto druhu je také to, že tento druh tvoří převážně pospolité populace housenek, což ostatní defoliátoři této dřeviny nedělají (výjimku tvoří T. pinivora, ale tento druh je menší velikosti a na území střední Evropy byl pozorován především na borovici lesní, druh T. pityocampa je stanovištní vazbou více navázaný na borovici černou). Druh T. processionea je velmi podobný, ale má potravní vazbu na listnaté dřeviny a to především na duby.

Příznakem poškození je chybějící asimilační plocha živného stromu. Defoliace probíhá postupně, nejprve nakousáním jehlic, následně jejich odkousáním a ve finále nepravidelný ožíráním korun až do stádia holožíru. Charakteristický je také vývoj a pospolitost housenek - společensky žijící housenky se během svého vývoje přemisťují za potravou v koordinovaných útvarech („procesích“).

Tento způsob žíru je charakteristický i pro další druhy defoliátorů borovice (píďalkovití, bekyně, přástevníci, lišajovití atp.). Zásadními okolnostmi, které jsou rozhodující pro determinaci předmětného druhu, jsou následující:
1) přímost larev (viz výše) na asimilační ploše dřevin, 
2) potravní vazba tohoto druhu na borovice.
Na území střední Evropy byl T. pinivora pozorován především na borovici lesní, druh T. pityocampa je stanovištní vazbou více navázaný na borovici černou.

U tohoto zástupce je známé, že vytváří jednu sezónní populace. Dospělí motýli se vyskytují od května do července, housenky žijí během druhé poloviny léta a po přezimování ještě na jaře dalšího roku.

Významnější škody tímto zástupcem jsou zaznamenávány především v řidších porostech hostitelských dřevin na písčitých půdách. Zde se tento škůdce podílí na oslabování hostitelských jedinců a redukci přírůstů hostitelských dřevin. Druhou zvláštnost tohoto druhu, mající závažné praktické dopady na aktivitu a žír larev, představuje jejich vysoce toxické sekundární ochlupení (chloupky obsahují toxin thaumetopoein a jemu blízké sloučeniny). Chloupky po dotyku s kůží a sliznicemi vyvolávají u člověka a domácích zvířat prudké alergické reakce doprovázené silným svěděním, příp. dechovými těžkostmi (a to jak přímým kontaktem, tak prostřednictvím vdechnutí odlomených částí chloupků poletujících vzduchem).

P. Martinek, MENDELU