Rostlinolékařský portál

Jedná se o polyfága na jehličnatých dřevinách, který napadá především velmi tenké části, churavějící nebo nalomených a odlomených větví a tenkých kmínků. Nalezneme jej na následujících dřevinách: dominantně na borovicích (Pinus spp.), ale dále pak také na modřínu (Larix spp.), příp. smrku (Picea spp.).

Jedná se o cca 1,9–2,8 mm velkého zástupce, který je válcovitého tvaru a tmavě hnědé barvy. Imaga jsou intenzivně lesklá. 
Larvy jsou při vývoji soustředěny jak pod kůrou, tak v běli. Do dřeva přecházejí maximálně do hloubky jednoho milimetru a hlouběji do něj přechází až na období kuklení. Larvy jsou charakteristického rohlíčkovitého tvaru a cca 1,2–2,2 mm velké, beznohé a světle, příp. slonovinové barvy.

Rozlišovacím znakem je především velikost jedinců a také jejich poškození a trofická vazba na nejtenčí části borovic. U druhu s podobným požerkem a také podobnou velikostí zástupci rodu Pityokteines jsou typičtí pěti páry zoubků na zadní části krovek a podstatně hrubším tečkováním krovek. Záměna hrozí nejvíce s dalšími druhy rodu Pityogenes, jako je například P. quadridens nebo P. trepanatus. Odlišení je možné díky, u tohoto druhu, téměř absentujícím zoubkům na krovkách.

Požerek je hvězdicovitý (5–7 četné hvězdičky), matečné chodby jsou jak příčné, tak také podélné (cca 5–10 (12) cm dlouhé a jen 0,5 mm široké), snubní komůrka i matečné chodby nepatrně zasahují do běle, larvální chodby jsou v kůře a lýku, do dřeva zasahují opět jen nepatrně. Larvy se před kuklením mohou zavrtávat do dřeva. Napadená místa na dřevině, tedy závrty pro zimování, nebo iniciaci tvorby požerku, charakterizují výrony kapiček pryskyřice na kůře.

Charakter poškození je obdobný u všech druhů rodů kůrovců s hvězdičkovitým požerkem. Tento druh lze ale nalézt na borovicích a to i vyšších nadmořských výškách, ale vždy na velmi tenkém materiálu (větévky a větvičky). Ostatní druhy se drží na jiné, konkrétní, živné dřevině a také na silnějších dimenzích živného materiálu. Záměna hrozí nejvíce s dalšími druhy rodu Pityogenes, kde je k odlišení možné využít determinační znaky dospělců.

Rojení tohoto druhu v jarní generaci probíhá koncem dubna a také v květnu. Zakládá i sesterskou generaci po regeneračním žíru. Letní rojení probíhá v červenci až srpnu, druhá generace ukončí zpravidla vývoj ještě téhož roku a imaga přezimují buď v místě žíru, nebo v kůře sousedních stromů. V horských podmínkách a za dalších nepříznivých podmínek je možné založení pouze jednoho pokolení s tím, že rojení bývá na začátku června.

Jedná se o druh s málo intenzivní škodlivostí, který má tendenci k přemnožování jen v rámci velmi tenkého materiálu, tedy větví. Je ale velmi častý, jako druh doprovodný dalším druhů lýkožroutů a lýkohubů, kteří již škodlivostí vynikají.

P. Martinek, MENDELU