Rostlinolékařský portál

Dicyklická. Prokázána u 25 druhů rostlin. Zimní hostitelé: hrušně, kdouloně, jabloně. Letní hostitelé: svízel, mařinka, mořena.

Velikost těla je 1,0–3,2 mm, má světle hnědé až růžové zbarvení. Tykadla černá a mnohem kratší než tělo, chvostek drobný, sifunkuli válcovité a krátké.
Velmi mladé nymfy jsou světle žlutohnědé s řerveným nádechem u báze sifunkulí. Starší nymfy růžově hnědé až šedohnědé, s výrazným poprášením šedobílého vosku. Tvar těla je kulovitý, sifunkuli krátké, černé.
Vajíčka černá, leskle sklerotizovaná, oválného, drobného tvaru (0,5 mm).

 Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Na hrušních způsobuje pokroucené, zasychající výhonky a zkrabacené či svinuté listy (pseudohálky) tvořící hnízda. Napadené listy nemění barvu nebo žloutnou i bez výrazné deformace. Na letních hostitelích sají na kořenech nebo těsně nad povrchem půdy.

Vajíčka přezimují nejčastěji na hrušních (výjimečně na jabloních). Vylíhlé zakladatelky, způsobují na jaře deformace listů (tvorba pseudohálek) doprovázené charakteristickým žlutým zbarvením. Po 2–3 generacích (květen–červen) nastává migrace na byliny. Mšice zde sají na kořenech nebo těsně nad povrchem půdy na stoncích. Na podzim se vracejí mšice zpět na hrušně klást vajíčka.

Jedná se o nejškodlivější druh mšic na hrušních. Při přemnožení způsobuje silné poškození dřevin. Deformují se listy a dochází k jejich žloutnutí, může poškodit i výhony. Při sání dochází k silné produkci medovice, která znečišťuje okolí.

Původní druh pravděpodobně v západní části Palearktické oblasti, nyní takřka s kosmopolitním rozšířením.

D. Fryč, S. Rychlý, ÚKZÚZ