Rostlinolékařský portál

Pšenice, ječmen, žito, tritikale, trávy.

Mladé rostliny klíčící z napadeného zrna mohou mít deformovaná na bázi a špičce hnědě zbarvená koleoptile. Kořínky rostlin rovněž hnědnou od kořenových špiček. Na jaře se napadení projevuje jako skupiny rostlin souvisle pokrytých bílým houbovým povlakem, který později přechází v lososově růžovou barvu. Listy a odnože v takových ohniscích napadení odumírají. Charakteristickými znaky napadení listových čepelí horních listových pater jsou oválné, nepravidelně ohraničené šedohnědé skvrny s nazelenalým středem. Čepele horních listů mohou celé nekrotizovat. Na nekrózách se vyvíjejí hojně perithecia.

Primární infekce se šíří především z mycelia přítomného v půdě, z napadených posklizňových zbytků a omezeně také osivem. Napadení rostlin je stimulováno nízkými teplotami, hlubokým setím, suchou půdou přes zimu nebo dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Infekce z půdy a posklizňových zbytků je významnější než z osiva. V oblastech, kde se vytvářejí peritecia, jsou zdrojem infekce i větrem přenosné askospory. S příchodem vyšších jarních teplot, v sušších letech a začátkem intenzivního růstu rostlin příznaky napadení ustupují. Infekce horních listů nastává v podmínkách vlhkého počátku léta, vývojově v období nalévání zrna pšenice.

Vyskytuje se na celém území ČR. V letech s dostatkem sněhu nebo v oblastech, kde sníh leží delší období, může choroba způsobit vyhynutí nebo poškození rostlin v časném jaře. Při napadení listů v době po metání dochází k redukci výnosu snížením HTS.

Vizuální hodnocení rozsahu napadení porostu při brzké jarní inventarizaci.

• Dle aktuálního výskytu.

• Favorizující faktory zejména doba sněhové pokrývky, mírná zima atd.

• Na základě odhadu průběhu počasí během zimy.

Nepřímá opatření představují obecně známé a prakticky využívané agrotechnické postupy, které jsou založeny na vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin a naopak nevhodných ekologických podmínek pro vznik infekcí a šíření choroby. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Pěstování rezistentních / odolných odrůd. 
• Podpora rychlé regenerace porostů přihnojením lehce přístupným dusíkem na jaře. 
• Vláčení silně napadených porostů na jaře. 
• Použití regulátorů růstu. 
• Důsledné zapravení posklizňových zbytků. 
• Podpora rozkladu posklizňových zbytků v půdě. 
• Včasné ničení rostlin z výdrolu.
• Nesít ozimy po ozimech.
• Nevysévat příliš vysoké množství osiva. 
• Sít zdravé osivo.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

• Moření osiva. 
• Proti pozdním infekcím lze využít vedlejší účinnost především přípravků na bázi strobilurinů.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.