Rostlinolékařský portál

Patogen se vyskytuje především na ozimé pšenici, ozimém ječmeni, žitu, tritikale, travách rodu lipnicovité (Poaceae). Jarní pšenice a jarní ječmen jsou napadány jen výjimečně. Oves je napadán pouze varietou G. graminis var. avenae. Z trávovitých plevelů jsou nejdůležitějšími hostiteli pýr a sveřep.

Napadené rostliny mají kořeny pokryté hnědým až černým myceliem. Báze stébel jsou černé. Na povrchu kořene a bází stébel jsou hnědé až tmavohnědé hyfy o šířce až 7 μm. Rostliny jsou zakrslé, slabě odnožují a předčasně dozrávají. Obilky zasychají a objevuje se běloklasost. Tyto posledně jmenované příznaky však mohou být způsobeny i jinými příčinami, např. stéblolamem či dalšími chorobami pat stébel. Silně napadené rostliny lze snadno vytáhnout z půdy. Kořeny a báze stébel jsou černé. Výskyt napadených rostlin v porostu má ohniskový charakter.

Houba přežívá v půdě jako mycelium na posklizňových zbytcích a na kořenech výdrolu a plevelů. Mycelium je považováno za hlavní zdroj infekce. Po dozrání hostitelské rostliny se na stéblech mohou tvořit tmavá hruškovitá či zploštělá peritecia, ze kterých se uvolňují štíhlé, vláknité, mírně ohnuté askospory s 2–8 přehrádkami. 
Houba napadá kořeny hostitelských rostlin ve dvou fázích. Primární infekce je způsobena kontaktem primárních kořenů s myceliem patogenu v půdě, které roste nejlépe při pH vyšším než 7 a při teplotě půdy 10–20 °C. Po této počáteční fázi dochází k sekundární infekci, která je způsobována přenosem mycelia mezi napadenými a zdravými kořeny. Teplý a vlhký podzim podporuje rané infekce. Nejvyšší růstovou rychlost dosahuje houba za teplých a vlhkých podmínek na jaře. Mírná zima zvyšuje možnost přežití původce. 
Významným faktorem je i předplodina. Čím vyšší je podíl obilnin v osevním postupu, tím je riziko výskytu choroby vyšší. Dlouholeté pěstování pšenice v monokultuře, kdy po několika letech, v nichž choroba v porostu narůstá, dochází následně k jejímu útlumu (tzv. take-all decline).

Rozšíření černání kořenů a bází stébel obilnin je na celém území ČR. Největší škody vznikají na ozimé pšenici. Intenzita napadení závisí zejména na průběhu počasí během vegetační sezóny a na podílu obilnin v osevním postupu.

Vizuální pozorování napadení rostlin v době voskově mléčné zralosti.

Vyhodnocení běloklasosti (příčinou mohou být i jiné choroby např. stéblolam).

• Podle aktuálního stavu.

• Nejvyšší riziko výskytu je po předplodině pšenici a jiných obilninách.

• Zařazování nehostitelských plodin do sledu obilnin, jako je cukrovka, kukuřice, řepka, mák, brambory, luskoviny nebo oves. 
• Likvidace výdrolu a trávovitých plevelů, které napomáhají přenosu a rozvoji choroby. 
• Pozdější setí. Rané výsevy zvyšují napadení rostlin primární infekcí, ale vliv tohoto opatření na sekundární infekci je proměnlivý. 
• Organická hnojiva snižují výskyt a závažnost choroby. 
• Efekt je výraznější na lehkých písčitých půdách než na jílovitých. 
• Vyšší mikrobiální aktivita v půdě hnojené organickými hnojivy pravděpodobně hraje roli v potlačení rozvoje černání kořenů a pat stébel.
• Vhodné střídání plodin s přerušením 1–3 let mezi vnímavými druhy obilnin.
• Podpora rozkladu slámy a kořenových zbytků.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

• Moření osiva, použití omezí primární, ale nezabrání sekundární infekci.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Při využití agrotechnických opatření a chemické ochrany je možné dosáhnout míry účinnosti ochrany před touto chorobou na úrovni přes 90 %.
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.