Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

šedá plísňovitost hrachu
Botryotinia fuckeliana (teleom.) - Botrytis cinerea (anam.)

říše: houby (Fungi) třída: Leotiomycetes čeleď: hlízenkovité (Sclerotiniaceae)

Další české názvy: botrytida, plíseň šedá, plíseň šedá na hrachu, šedá hniloba

Vědecká synonyma: Sclerotinia fuckeliana, Peziza fuckeliana

EPPO kód: BOTRCI

Základní charakteristika
Hostitelské spektrum
Patogen napadá mnoho druhů kulturních i divoce rostoucích rostlin.
Popis
Konidiofory jsou přímé, přehrádkovité a v horní polovině rozvětvené, větve konidioforů jsou krátké, na vrcholu přecházejí ve zduřelé měchýřky s výrůstky, v průměru 8–10 µm velké. Na nich se tvoří jednotlivé 8–12 µm dlouhé konidie, které jsou elipsovité, hladké a světle pigmentované.
Příznaky poškození/napadení
Na nadzemních částech rostlin se objevují mokvající, hnilobné skvrny, které záhy pokrývá vzdušný šedý porost patogenu. Napadené rostliny vadnou, žloutnou a odumírají. při napadení lusků dochází k poškození semen.
Životní cyklus
Ze sklerocií vyrůstá myceliové vlákno nebo se tvoří plodnice (apothecia), ve kterých vznikají vřecka s askosporami. Během vegetace se houba šíří konidiemi, tvořících se na konidioforech. 
Choroba infikuje především jemná a slabá pletiva. Rozvíjí se především za vlhkého počasí a při teplotě kolem 22–25 °C. Inkubační doba za příznivých podmínek je 5–7 dní.
Způsoby šíření
Patogen přežívá myceliovým vláknem nebo sklerocii v infikovaných posklizňových zbytcích a v osivu.
Hospodářský význam
Při napadení lusků dochází k výraznému poškození semen, která jsou drobná, svrasklá, s šedohnědými nekrotickými skvrnami.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
  • ​Bezlisté odrůdy osychají v porostu rychleji a pro vývoj houby jsou méně příznivé.
  • Orba.
  • Střídání plodin.
  • Volba odolných odrůd.
  • Výsev zdravého osiva.
  • Optimální hustota porostu.
  • Vyrovnaná výživa rostlin.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
  • ​Ošetření fungicidy od počátku napadení, avšak nejdříve od počátku kvetení.
  • Maximálně 2 ošetření za vegetaci.
Rezistence škodl. org. a antirezistentní strategie
Prokázána rezistence na dicarboximidy, fenhexamid, MBC-fungicidy (carbendazim, fuberidazol, thiophanate-methyl). Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.
Hodnocení účinnosti ochrany
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.
Odkazy a použité zdroje
Víchová, J. Choroby luskovin. Šedá a bílá hniloba luskovin. Agromanuál, 2024, 19, 9/10, 20. ISSN 1801-7673