Rostlinolékařský portál

Monocyklická. Prokázána na 55 druzích rostlin z čeledi bobovitých: především jetel, vojtěška, štírovník, tolice, komonice, vičenec, pískavice, ale také fazol, hrách, cizrna, vikev aj.

Velikost těla je 1,4–2,2 mm, zbarvení je žluté až zelenobílé, v některých případech také bílé. Na hřbetní straně těla jsou v rovnoběžných řadách mírně vystouplé hnědé skvrny, z nichž vyrůstají chlupy, které jsou na špičce širší než na bázi. Každý zadečkový segment nese 7–10 těchto chloupků. Tykadla jsou stejně dlouhá jako tělo nebo delší, na třetím článku s 15–19 sekundárními rhináriemi. Sifunkuli mají tvar komolého kužele, a jsou velmi malé. V Evropě jsou známy tři trofické poddruhy.

S jinými druhy mšic žijícími na bobovitých rostlinách. V rámci rodu Therioaphis žijí u nás také ostatní příbuzné druhy, které se liší množstvím chloupků na zadečkových článcích (IV). U T. trifolii je chloupků 7–10, zatímco u ostatních druhů je jich méně.

Silně napadené rostliny žloutnou (chloróza), což často vede k usychání listů. Nejdříve se zdržuje na spodních patrech rostlin (listy, stonek), kde způsobuje nekrózy listové žilnatiny, které mohou vést až k opadu listů. Proto pak postupuje do vyšších pater rostliny. Při silném napadení nakonec může mít rostlina holý stonek s několika listy pouze ve vrcholové části. Dochází také ke zpomalení růstu, a zhoršuje se odolnost k suchu, vedoucí až u úhynu. Rostliny jsou navíc pokryty medovicí, kterou napadají černě, což snižuje krmnou hodnotu. Je vektorem rostlinných virů: virus mozaiky vojtěšky (AMV), virus mozaiky okurky (CMV) a virus žilkové mozaiky jetele lučního (RCVMV).

V Evropě přezimuje převážně holocyklicky, tj. jako vajíčko, ale v teplejších oblastech se celoročně množí pouze partenogeneticky (anholocyklie). V našich podmínkách je celým životním cyklem vázána na bobovité rostliny. Zajímavou vlastností je, že samice si „kopáním“ a „vytlačováním“ zajistí plochu pro své potomstvo. Optimální teplota pro tento druh je 20–25 °C, jiná studie uvádí dokonce 26–29 °C, preferuje nízkou relativní vzdušnou vlhkost, a to 25–30 %, vyšší je pro ni škodlivá. Generace může být dokončena během jednoho týdne při 26 °C, spodní práh vývoje je 6 °C. Dosavadní studie ukazují, že plodnost je nejvyšší při 25 °C. Stejně jako většina mšic se i T. trifolii dokáže šířit na krátké vzdálenosti létáním a využíváním větrných proudů. Zdá se, že tento druh je velmi dobře přizpůsoben klimatické změně v Evropě, protože vysoké teploty a suché počasí jsou pro jeho vývoj optimální. Může tak u nás v budoucnu představovat větší potenciální riziko. Ve světě je považována za jeden ze 14 druhů mšic s největším zemědělským významem.

Výměšky slinných žláz mají na rostliny toxické účinky, způsobují žloutnutí v místě sání a podél žilek listů. Při silném výskytu snižují výnos biomasy až o 50 % a podílejí se na úhynu nově založených porostů. Výskyt medovice snižuje kvalitu sena a ztěžuje sklizeň. Významný je také přenos rostlinných virů. U tohoto druhu se pravděpodobně vyvinula odolnost vůči většině organofosfátů, ale pyretroidy jsou dosud stále účinné. Jen několik let po svém zavlečení do různých částí světa, se stala jedním z nejvýznamnějších škůdců vojtěšky a jetele lučního v těchto oblastech.

Původní druh v Palearktické oblasti (Evropa, severní Afrika, Střední východ, Indie a Pákistán), byla zavlečena do jižní Ameriky (1953), USA (1954), Mexika (1954), Japonska, Austrálie (1977), Jižní Afriky (1980) a Nového Zélandu (1982).

Rychlý S., Fryč D., ÚKZÚZ