Rostlinolékařský portál

Patří mezi polyfágní druhy. Spektrum hostitelských rostlin je bohaté. Hostitelské preference se liší podle oblasti výskytu. Druhy plodin, které jsou v jednom místě vrtulemi preferovány, mohou být v jiné části světa pro stejný druh nevhodným hostitelem. Uvádí se až 400 druhů rostlin. Z ovocných druhů napadá vrtule velkohlavá především citrusy, dále jabloně, hrušně, slivoně, broskvoně, meruňky, třešně.

Dospělá vrtule velkohlavá je drobná muška velká 3,5–5 mm. Na hlavě jsou viditelné červenohnědé velké oči. Křídla má s výraznými kresbami, zbarvená do okrové až hnědé barvy s černými skvrnami. Hruď je lesklá posetá chloupky. Zadeček je hnědožlutý. U samičky zadeček zakončen kladélkem.
Vajíčka jsou bílá, protáhle vejčitá. Vajíčka jsou kladena vždy v menších skupinách. 
Larvy jsou bělavé, beznohé, bezhlavé a dorůstají 7–8 mm.
Puparium je válcovitého tvaru, 4–4,3 mm dlouhé, tmavě červenohnědé.

Záměna vrtule velkohlavé s jinými vrtulemi, které se na našem území běžně vyskytují, je málo pravděpodobná. Důvodem je kresba na křídlech, která je pro vrtuli velkohlavou charakteristická. Vrtule velkohlavá by se mohla zaměnit s podobnými druhy, které mohou být importovány spolu s exotickým ovocem. Dospělci se od sebe liší podle zbarvení štítku, který je v zadní části u vrtule velkohlavé celý černý (bez světlé kresby).
Larvy v jablku mohou být zaměněny za karanténní vrtuli Rhagoletis pomonella, která se v Evropě zatím nevyskytuje. V hnijících plodech se mohou sekundárně vyskytovat podobné larvy saprofágních dvoukřídlých, které ale nenapadají zdravé ovoce.

V okolí vpichu lze sledovat červené skvrny na pokožce. Pod pokožkou je dutinka po kladení vajíček. Uvnitř plodu lze pozorovat chodbičku od místa vpichu. Po rozkrojení poškozeného ovoce vidíme v dužnině labyrint chodeb, které se mohou spojovat v dutinu. Uvnitř poškozeného plodu je viditelná hnijící dužnina s larvou či bez larvy.

Příznaky poškození jablek jsou nezaměnitelné s poškozením jinými druhy našich škůdců. I při absenci larev uvnitř plodů by mělo být možné původce identifikovat. Poškození může být zaměněno s příznaky pihovitosti plodů.

Samečci zahajují páření tvorbou shluků, ve kterých hromadně vylučují sexuální feromony a lákají samičky k páření. Samička klade 1 až 10 vajíček 1 mm hluboko, často do ovoce, které začíná dozrávat. Celkově je jedna samička schopná naklást až 22 vajíček denně, za celý život obvykle kolem 300 vajíček (v některých případech až kolem 800 vajíček). Co se týče vhodných teplotních podmínek pro kladení a vývoj vajíček a larev, samičky přestávají klást vajíčka při teplotách nižších než 16 °C. Vývoj vajíček, larev a kukel se přerušuje při teplotě 10 °C. V průběhu teplého počasí se larvy líhnou z vajíček po 1,5 až 3 dnech, při nízkých teplotách se stádium vajíčka prodlužuje. Pro vrtuli velkohlavou je vhodnější klást vajíčka do tvrdšího, ještě nezralého ovoce. V dozrálém ovoci, které je více šťavnaté, dochází k vyšší mortalitě vajíček a mladých larev. Samička obvykle hyne bezprostředně po ukončení fáze kladení vajíček. Larvy procházejí třemi instary. Po vylíhnutí začínají okamžitě přijímat potravu. Mohou pospolu v těsné blízkosti požírat plod až do dosažení konečného stadia vývoje.
Druh a stupeň zralosti plodu může ovlivňovat délku vývoje larev. U citrusových plodů, zejména limetek a citronů, trvá vývoj larev 14–26 dní, zatímco v zelené broskvi je to 10–15 dní. Po dokončení vývoje opouští larva plod a kuklí se v půdě. Stadium kukly trvá v závislosti na teplotách 6–19 dní. V jablkách trvá vývoj jedné generace při 25 °C v průměru 53 dní.
Ve Francii má vrtule velkohlavá 2–4 generace, v Itálii i více. V našich podmínkách by mohla vytvářet 2–3 generace za rok.
Délka života dospělců závisí na množství a kvalitě potravy, vody a také na teplotě. V případě, že nemají dospělci žádnou potravu, uhynou do čtyř dnů. Přibližně 50 % jedinců uhyne dva měsíce po vylíhnutí, někteří jedinci se dožívají více než 6 měsíců. Obecně lze říci, že velikost populace vrtule velkohlavé závisí na dostatečném množství potravy (ovoce) a klimatických podmínkách.
Kukly u nás nepřežívají zimu, takže se škůdce u nás zatím trvale neusídlil.

Dospělci nejsou dobří letci, létají pouze na krátkou vzdálenost. Nicméně anemochoricky (pomocí větru) jsou schopni se pasivně přemisťovat na velké vzdálenosti. V našich podmínkách předpokládáme šíření v řádu stovek metrů až několika kilometrů od místa vysazení (sklady, obchody, komposty).

Vrtule velkohlavá (Ceratitis capitata) dříve nazývaná vrtule ovocná, je široce polyfágní druh vrtule. Považuje se za jednoho z celosvětově nejvýznamnějších škůdců ovoce.