Rostlinolékařský portál

Dřevokazná houba, hostitelem jsou listnaté dřeviny, hlavně duby (Quercus spp.), habry (Carpinus spp.) a ovocné stromy.

Jako václavka obecná se původně označovaly všechny prstenaté václavky. Dnes je prokázané, že václavek s prstenem na třeni je pět druhů. Velmi podobná je václavka cibulkotřenná (A. cepistipes) a  v. hlíznatá (A. gallica), která má rozšířenou bázi třeně.  V. smrková (A. ostoyae) má červenohnědě zbarvené plodnice, bílý vatovitý prsten a její plodnice jsou robustnější, roste obvykle na dřevě jehličnanů. 
V. severská (A. borealis) roste v trsech, v horských polohách, plodí už v červnu, někdy i ve druhé vlně na podzim, plodnice jsou světlé se světlými šupinkami.

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, narůstají v trsech koncem září až v říjnu. Klobouk plodnice je v mládí až olivově černý, později olivově žlutý, žlutohnědý až bělavý, šupinky na klobouku jsou velice jemné, zdánlivě chybí, většinou klobouk vypadá jako lysý. Lupeny jsou světlé, někdy nažloutlé, u starých plodnic červenohnědě skvrnité. Na třeni má výrazně blanitý, žlutý prsten Výtrusný prach je bílý a výtrusy jsou elipsoidní, vel. 7–9,5×5–6 µm. Typickým poznávacím znakem je silný pach přirovnávaný ke zralému sýru camembert. Kromě bílé hniloby je charakteristická tvorba tzv. rhizomorf, což jsou provazcovité útvary, kterými se václavky šíří. Jejich přítomnost napomáhá determinaci v období, kdy václavky neplodí.

Václavky se šíří výtrusy, rostoucím myceliem a pomocí tzv. rhizomorf. K uvolňování spór dochází na podzim, v době fruktifikace plodnic. Výtrusy jsou přenášeny větrem, vodou na nové hostitele a zde klíčí v hyfy a mycelium, postupně prorůstají do obnaženého dřeva nebo kořenů hostitelských dřevin. K proniknutí do dřeviny stačí velmi drobné trhliny v borce nebo rhizodermis. Mycelium se rozrůstá a dřevo hostitele je rozkládáno bílou hnilobou. Je typickým parazitem, ale najdeme ji i na odumřelém dřevě. Hniloba vždy probíhá v pařezové části a vystupuje maximálně do 1,5 m výšky stromu, je poměrně měkká s černými liniemi a často jí prorůstají rhizomorfy.

Vyskytuje se v nížinách, je to teplomilný druh, typická je pro lokality jižní Moravy. Ve vyšších polohách jsou nálezy ojedinělé. Vyskytuje se nejenom v lesním prostředí, ale i v parcích, stromořadích a zahradách. Je typickým parazitem živých dřevin.

Václavka obecná (Armillaria mellea) je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy IV, části J (týkající se rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem na ovocných rostlinách následujících rodů a druhů: líska obecná (Corylus avellana), kdouloň obecná (Cydonia oblonga), fíkovník smokvoň (Ficus carica), ořešák královský (Juglans regia), jabloň (Malus spp.) a hrušeň (Pyrus spp.) s prahovou hodnotou pro tyto rostliny 0 %.

D. Palovčíková, MENDELU