Rostlinolékařský portál

Je monocyklická a celý její vývoj probíhá na lupině (uváděna na 21 druzích, nejčastěji lupina mnoholistá). Původně pochází ze Severní Ameriky. V roce 1981 byla poprvé zaznamenána v Anglii a v současnosti je rozšířena na většině území Evropy, kde je považována za invazní druh. Způsob zavlečení není znám, nevylučuje se letecký transport. V České republice se poprvé objevila 1989 v Jizerských horách, západních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Rozsah a masovost výskytu svědčí o příletu mšice na naše území nejméně o dvě sezóny dříve.

Velikost těla se pohybuje v rozmezí 3,2 až 5,1 mm. Bezkřídlé samičky jsou modravě šedozelené, pokryté jemným voskovým popraškem. Nohy a tykadla jsou světle zbarvené s tmavými vrcholy. Sifunkuli jsou světle hnědé zakončené tmavou špičkou a síťováním. Chvostek slabě pigmentovaný. Okřídlené samičky mají tmavou hlavu, hnědou hruď a modrozelený zadeček; i jejich povrch těla je pokryt voskovým popraškem.

Vytváří rozsáhlé kolonie na spodní straně listů, stoncích i v květenstvích lupiny. Při silném napadení rostliny vadnou, mají prořídlá květenství v důsledku nedokončeného vývoje nebo předčasného odumírání části květů.

V Severní Americe má holocyklický vývoj, což znamená, že se na podzim vyskytují obě pohlaví (samci jsou okřídlení) a přezimuje ve stadiu vajíček. V Evropě byl dosud popsán pouze anholocyklický vývoj, při němž zimu přežívají partenogenetické samičky. Snáší vystavení mrazivým podmínkám díky své toleranci k nízkým teplotám, pravděpodobně dokáže přežívat na lupinách při mírnějších zimách.

Na lupině je škodlivá především v suchých letech, kdy způsobuje až usychání rostlin. Je vektorem viru žluté mozaiky fazolu (BYMV). Největší škody způsobuje mladým květům, kde může způsobit jejich opadávání. Pokud je napadení silné, rostliny hynou. Významní přirození nepřátelé jsou parazitické vosičky (Aphidius ervi). Experimenty potvrdily, že mšice využívají alkaloidy z potravy (rostlin) k vlastní obraně a mají až „narkotizující účinek“ na slunéčka sedmitečná (díky tomu se mu slunéčka vyhýbají). Kolonie jsou v přírodě silně regulovány entomopatogeními houbami.

S. Rychlý a D. Fryč, ÚKZÚZ