Rostlinolékařský portál

smil písečný 
Helichrysum arenarium 
Vytrvalé byliny 10–30(–50) cm vysoké, slabě aromatické. Oddenek krátký, dřevnatý, větvený, nesoucí kvetoucí výhony i nekvetoucí listové růžice. Lodyhy přímé nebo na bázi poněkud obloukovitě vystoupavé, obvykle jednoduché, jen v horní části větvené, bohatě olistěné, přitiskle šedobíle plstnaté s ojedinělými krátkými žlázkami. Listy celistvé, celokrajné, ploché, na obou stranách šedobíle přitiskle plstnaté, střední a horní listy přisedlé, dolní s čepelí znenáhla v řapík zúženou, obkopinatou, 4–10 cm dlouhou 5–9 mm široce tupou, střední a horní listy přisedlé až poloobjímavé, užší a kratší, kopisťovité až čárkovitě kopinaté, uťaté nebo špičaté. Úbory 6–7 mm v průměru, po 3–40 skládající koncové 2–8 cm široké chocholíky ± polokulovitého tvaru, zákrov široce pohárkovitý, asi 5 mm dlouhý, víceřadý, zákrovní listeny četné, pravidelně střechovitě uspořádané, vnější obvejčité, drobné, téměř celé suchomázdřité, střední a vnitřní obkopinaté až kopisťovité s úzkým, slámově zbarveným, vně dlouze řídce chlupatým dolním dílem a rozšířeným, částečně vyklenutým volně přitisklým (později za plného vysušení odstávajícím), tupě zakončeným, suchomázdřitým, lysým zpravidla citronově žlutým, vzácně oranžově žlutým až načervenalým nebo bílým přívěskem. Květy trubkovité, žluté, většinou všechny oboupohlavné, vzácně okrajové samičí s niťovitou korunou. Plody nažky drobné, až 1 mm dlouhé, mírně zploštělé, papilnaté, světle hnědé, chmýr na plodu až 4 mm dlouhý, jednořadý, z jemných drsných bílých paprsků. 
Kvete VII–IX. Smil je vysoce ceněná středomořská léčivka a aromatická rostlina, známá svými silnými protizánětlivými, antimikrobiálními, hojivými, antialergickými a regeneračními účinky. Patří mezi nejpopulárnější byliny v moderní fytoterapii i aromaterapii, zejména pro péči o pokožku, hojení ran, dýchací cesty a alergie. Sušené rostliny se využívají ve floristice k dekoračním účelům.

Suché trávníky, travnaté svahy, terásky silikátových skalek, pastviny, okraje cest, světlé borové lesy, kdysi okraje extenzivně využívaných polí a či letněných rybníků. Nejčastěji na písčitých nebo kamenitých, chudých půdách.