Rostlinolékařský portál

Antirrhinum majus (hledík větší), A. nuttallianum, Misopates orontium.

Sporangiofory jsou přímé, 3–5krát větvené, na koncích s elipsoidními až ovoidními sporangii. Kulovité oospory mají zlatožlutou stěnu.

Patogen napadá především sazenice a mladé rostliny. Systemicky infikované rostliny jsou zakrnělé, světle žlutozelené, s podvinujícími se a opadávajícími listy. Na rubu listů vyrůstající rozmnožovací orgány (sporangiofory) vytvářejí světle hnědý až hnědofialový povlak. U silně infikovaných rostlin se mohou vytvářet i na líci listů a stoncích. Následkem napadení vzrostlý vrchol a následně celé nadzemní části odumírají, někdy z báze stonku vyrůstá několik nových výhonů. Během vegetace, zejména v prostředí s vysokou vlhkostí, může docházet u starších rostlin k sekundárním infekcím, které se projevují bledě nažloutlými skvrnami na líci listů.

V počátečním stadiu za nedostatky ve výživě.

Během vegetace se patogen šíří sporangii, přezimuje oosporami v napadených pletivech.

Onemocnění se může ve větší míře vyskytnout u mladých sazenic ve sklenících, volně pěstované rostliny bývají napadány jen výjimečně.

Kosmopolitní.

I. Šafránková, MENDELU