Rostlinolékařský portál

Myši jsou všežravci a živí se rostlinami, obilím, semeny, kořeny, listy, hmyzem, mršinami, zeleninou, ovocem a v blízkosti člověka téměř všemi potravinami, které v obydlí či potravinových skladech naleznou.

Váží 30–40 gramů. Barva srsti je velice variabilní od žlutohnědé, po stříbřitě šedou, až tmavohnědou. Mají vynikající sluch a čich, ale jejich zrak je slabý. Velké předměty rozeznávají pouze zblízka. Dospělci dorůstají od 7–10 centimetrů mají téměř holý ocas, který je stejně dlouhý jako tělo.

Lze zaměnit s myšicí křovinnou, která má srst na hřbetě je ale hnědou až rezavou, břicho světlejší, špinavě šedé. Případně s myšicí lesní, která má tělo robustnější, ocas na bázi ztloustlý většinou vždy delší než tělo. Břicho je bílé, žlutá hrdelní skvrna postupuje až po přední končetiny.

Vykousané a poškozené potraviny, trus a sepcifický pach.

Myši jsou převážně noční živočichové. Za potravou se vydávají za soumraku či večer a spoléhají se převážně na svůj vynikající sluch. Myši slyší až tóny do frekvence až 100kHz, což je o 80kHz více než člověk. K dorozumívání mezi matkou a mláďaty myši používají vysoké pískavé zvuky. Jsou neobyčejně rychlé a obratné. Dokáží snadno běhat po hrubších stěnách a lézt do výšek. Utvářejí kolonie, kde je obvykle jeden dominantní samec. Své území si značkují močí, která má specifický zápach. Jedna samice může mít až pět vrhů do roka (každý po čtyřech až osmi mláďatech), v sýpkách dokonce ještě více. Samice si před očekávaným porodem postaví jednoduché hnízdo z papíru, hadrů nebo jiného měkkého materiálu. Tam po 19–20 dnů trvající březosti přivede na svět holá a slepá mláďata. Jejich krmení a odchov jsou výhradně starostí matky. Po prvním měsíci života jsou již mláďata samostatná a ve věku šesti týdnů dosahují pohlavní dospělosti, kdy se samice již mohou plodně pářit a mít vlastní mláďata. Délka života jedince se odhaduje na 1,5–3 roky.

Zkouší žrát vše, na co narazí, preferují semena a obilí, a proto způsobují škody v sýpkách, stodolách i ve spížích. Denně zkonzumují množství potravy odpovídající přibližně 10 % jejich hmotnosti. U myši to představuje denní konzumaci pohybující se kolem 2–3 g. Velké škody působí kolonie myši domácí právě tam, kde je velké množství potravy - více, než stačí sežrat, znehodnotí svým trusem i močí. Tímto způsobem mohou myši i na lidi přenášet různé nemoci, například salmonelózu nebo leptospirózu, stejně jako střevní parazity včetně tasemnice. V létě myši domácí někdy opouštějí lidská obydlí a žijí na polích a v křovinách, kde nacházejí dostatek zrní i různých plodů. Většinou však přežívají celoročně v místech s dosttkem potravy (sýpky, mlýny, sladovny, výrobny různých, krmiv a potravin, např. pekárny, sklady potravin, drůbežárny apod.) zde mohou dosahovat populace myší domácích neuvěřitelných hustot - několik kusů na 1m².

Monitoring se provádí nejčastěji vyložením netoxických potravních návnad, které detekují aktivitu hlodavce na základě úbytku návnady (váhový úbytek, známka okusu), který se sleduje v pravidelných intervalech. Návnady je možné umístit přímo do deratizačních staniček, které představují bezpečné krmící místo pro hlodavce a mohou se rovnou dále využít pro následnou aplikaci rodenticidních přípravků. Monitorovací návnady je nutné rozmístit po celém sledovaném prostoru, neboť pouze tak získáme komplexní informaci o využívání prostoru hlodavci. 
Jako monitorovací návnadu je možné použít směs cereálií (obilnin) nebo existují speciální potravní návnady, které bývají vyrobeny ze stejných/podobných surovin jako rodenticidní nástrahy (cereálie, tuky, příchutě), aby byla zajištěna jejich palatabilita (= chutnost). Někteří výrobci rodenticidů vyrábí přímo komplementární produkty monitorovací návnady a rodenticidní nástrahy, které se liší pouze absencí/přítomností účinné látky. 
Dále jsou na trhu monitorovací návnady, které obsahují fluorescenční barvivo. Po pozření této návnady a jejím průchodem trávicím traktem produkuje hlodavec fluorescenčně zbarvený trus, který je možné velmi snadno detekovat ve tmě pomocí speciální kapesní svítilny s UV zářením. Takto osvícený trus jasně září a je snadno viditelný i na vzdálenost několika metrů. Aktivitu hlodavce tedy sledujeme jednak na základě úbytku návnady a dále podle vyhledávání trusu. Stopování fluorescenčně zbarveného trusu navíc pomáhá najít místa průniku hlodavců do objektů nebo zkontrolovat tmavé nepřístupné prostory.

Mezi preventivní opatření, která vedou k omezení přístupu hlodavců a jejich množení, patří:

• Drobné stavební úpravy a opravy, které pomohou zamezit pronikání hlodavců do objektů (zakrytí štěrbin pod dveřmi, otvorů a trhlin; utěsnění mezer v místech vstupu potrubí, kabelů a jiného vedení; důkladná inspekce i sklepních a suterénních prostor).
• Omezení snadno dostupných úkrytů, ve kterých hlodavci budují svá hnízda/nory a rozmnožují se tam (úklid nepotřebných nebo nefunkčních předmětů, materiálů a technologií uvnitř budov i v jejich blízkém okolí).
• Omezení dostupných zdrojů potravy (skladování rostlinných materiálů v uzavřených nádobách, které jsou odolné proti prokousání; důsledné odstraňování zbytků a odpadů).

Živolovné pasti slouží pro odchyt živých hlodavců, které je nutné následně humánním způsobem utratit. Pasti jsou určeny buď pro odchyt jednoho, nebo více jedinců najednou a je nutné je pravidelně kontrolovat. Zde je dobré upozornit na zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který uvádí zakázané metody usmrcování zvířat. 
Sklopné smrtící pasti jsou opatřeny silným pérem (pružinou), které v okamžiku sklapnutí přerazí hlodavci vaz a způsobí rychlou smrt. Pasti pro myši a potkany/krysy se liší nejen ve velikosti, ale také v síle sklopného péra. Sklopné pasti mohou být oddělené od okolního prostředí ochranným krytem, který zajišťuje dodržení hygienických požadavků nebo plní estetickou funkci. Pasti bez zakrytí mohou být aplikovány pouze v místech, kde nehrozí přítomnost jiných druhů živočichů, kteří by se mohli do pasti chytit a být usmrceni nebo zraněni. Pasti je možné nechat na místě nějakou dobu nenatažené, pouze doplněné netoxickou potravní návnadou. To může pomoci, především u potkanů a krys, překonat počáteční neofobii. Když je zaznamenána aktivita hlodavců (úbytek návnady), může být past natažena. 
Elektrické pasti, které usmrtí hlodavce při vstupu do pasti silným zásahem elektrického proudu. Absencí mechanického zásahu zde odpadá následná manipulace s hlodavcem při vyprošťování.

V boji proti hlodavcům v uzavřeném prostředí se používají ú.l. na bázi antikoagulantů. Rodenticidy s antikoagulačním účinkem patří mezi chronické rodenticidy a jsou nejvíce preferovanými přípravky pro hubení hlodavců od samého počátku jejich vývoje. Jsou pro hlodavce přijatelné, nevyvolávají obavy z nástrahy, jsou relativně bezpečné při nasazení poblíž chovných zvířat, domácích zvířat a lidí. Hlodavci otrávení antikoagulanty hynou za 3–12 dnů na vnitřní krvácení, neboť je poškozena krevní srážlivost a stěna kapilár. Zvířata zahubená antikoagulanty mohou jevit extrémní vymizení barvy kůže, svalů a vnitřností. Výrony (hemoragie) se dají najít v celém těle. Před uhynutím je na zvířeti patrná progredující slabost ze ztrát krve. K hubení hlodavců je aktuálně registrováno 8 antikoagulantních sloučenin. K zahubení je buď zapotřebí opakované krmení po dobu několika dní (warfarin, chlorofacinon, kumatetralyl) u více potentních sloučenin stačí opakované či pouze jedno krmení (bromadiolon, difenakum, brodifakum, difethialon, flokumafen). Další skupinou jsou neantikoagulantní rodenticidy účinné proti myším: alfachloralóza, cholecalciferol (vitamin D3), příp. kyanovodík (pro fumigaci) a zink fosfid. Všechny jsou potenciálně užitečné k užití proti populacím hlodavců, rezistentním vůči antikoagulantům. Formulace cholecalciferolu slouží jako chronické rodenticidy; aplikují se tak, aby hlodavci měli příležitost požírat návnadu jednou nebo vícekrát jeden nebo několik dnů. Alfachloralóza a zink fosfid jsou akutní rodenticidy.

U všech tří druhů synantropních hlodavců (myš, potkan, krysa) se v Evropě vyskytuje rezistence k některým antikoagulantním účinným látkám. 
Rezistence je geneticky podmíněná (přenáší se na potomstvo), způsobuje ji mutace v  genu VKORC1. Mutací je větší počet (doposud jich bylo popsáno desítky) a jejich výskyt je ovlivněn geograficky (v různých oblastech se vyskytují různé mutace). 
V důsledku křížové rezistence (cross resistance) je rezistence k antikoagulantům II. generace vždy spojena s rezistencí k antikoagulantům I. generace (od více toxických k méně toxických), obráceně to však neplatí. Do dnešní doby byla zjištěna rezistence k pěti účinným látkám (warfarin, chlorofacinon, kumatetralyl, bromadiolon, difenakum), ke zbylým třem, nejvíce potentním (flokumafen, brodifakum, difethialon) zatím nebyla v praxi detekována. 
V ČR byl nedávno výskyt rezistence prokázán u myši domácí. Byl zjištěn výskyt mutace, která způsobuje rezistenci k účinné látce bromadiolon (a tím tedy ke všem stejně a méně silným účinným látkám).