Rostlinolékařský portál

Monocyklická (častá anholocyklie). Prokázána na různých druzích a kultivarech čemeřice (9 druhů): Helleborus argutifolium, H. foetidus, H. × hybridus, H. lividus, H. niger, H. odorus, H. orientalis, H. purpurascens, H. viridis. V Indii zřejmě také na Agrostimma coelirosa, Echeveria sp. a Ranuculus sp.

Velikost těla může dosahovat až 3 mm, zbarvení je žlutozelené s tmavším mramorováním. Vrcholy segmentů tykadel, okolí kloubů končetin a vrcholy sifunkul jsou sytě tmavé. Okřídlené samičky mají hlavu a hruď hnědou, sifunkuli mají tmavé se světlou bazální částí a po stranách zadečku bývají výrazné okrajové sklerity (tmavé skvrny). Samci jsou okřídlení, vyskytují se v září až říjnu.

S jinými druhy mšic žijícími na čemeřici např. mšicí broskvoňovou (Myzus persicae). Vzhledem však připomíná spíše kyjatku zahradní (Macrosiphum euphorbiae).

Její výskyt není v našich podmínkách zatím příliš častý. Sáním dochází ke znetvoření listů, případně tvorbě pseudohálek. Literatura uvádí, že může tvořit početné kolonie na spodní straně listů nebo na květních částech. Kromě přímého vlivu na hostitele, působí problémy také medovice, která přitahuje mravence a rozvíjí houbové patogeny.

Pravděpodobně evropský druh, nyní zavlečen s vývozem květin také na Nový Zéland, do Austrálie a USA. V kontinentální Evropě přezimuje holocyklicky, tj. jako vajíčko, zatímco v Británii se celoročně množí pouze partenogeneticky. V našich podmínkách je celým životním cyklem vázána na čemeřici.

V Severní Americe se uplatňuje jako vektor neperzistentního viru nekrózy pletiva čemeřice (HeNNV).

S. Rychlý, D. Fryč, ÚKZÚZ