Rostlinolékařský portál

Polyfág, brambor a mnoho druhů kulturních i planých rostlin různých čeledí.

Na klíčcích způsobuje hnědé až černé nekrotické skvrny, klíčky od vrcholů odumírají, bramborové rostliny špatně vzcházejí a mají menší počet stonků. V průběhu vegetace se tvoří nekrózy také na stolonech a na podzemní části stonků. Při větším rozsahu jsou narušena vodivá pletiva a je omezen tok asimilátů, což spolu s toxiny patogenu snižuje výnosy; hlízy jsou drobné, nevyrovnané, často i silně deformované, zvláště při půdní infekci. Tvoří se blízko povrchu půdy, takže zelenají. Na rostlinách je patrné žloutnutí a podélné svinování vrcholových lístků, dřívější kvetení a při silné infekci také hlízky v úžlabí listů. Při vlhkém počasí se někdy tvoří na stoncích v úrovni půdy bílé myceliové povlaky. Na hlízách v závěru vegetace se objevují hnědá až černá sklerocia v podobě vloček a povlaků. Někdy mají hlízy odrůdově netypickou slupku nebo je slupka zvrásnělá a zkorkovatělá. V případě, že jsou napadeny lenticely, vytváří se na slupce drobné propadlé nekrotické skvrny a pod nimi píštěle, které pronikají několik mm do dužniny hlíz.

Houba přezimuje na hlízách a v půdě v podobě sklerocií a mycelia. Zdroj infekce v sadbě byl v našich podmínkách pro brambory významnější než zdroj v půdě, kde houba přežívá na rostlinných zbytcích.  
V současné době se však situace změnila v souvislosti se změnami ve struktuře polních plodin a s minimalizací obdělávání půdy. Vyšší obsah nerozložené organické hmoty na pozemcích, např. po kukuřici, podporuje přežívání a rozvoj patogenu a půdní zdroje infekce jsou pak velmi silné. Při vlhkém a teplém skladování se může choroba šířit také ve skladu, a to i z hlízy na hlízu, kde mycelium vyrůstající ze sklerocií infikuje očka a později klíčky. Po výsadbě je infekce klíčků a podzemní části stonků silnější při chladném a vlhkém počasí, kdy porosty dlouho vzcházejí. Na konci vegetace se na dozrávající slupce hlíz tvoří sklerocia. Čím delší je období mezi odumřením natě a sklizní hlíz, tím je napadení sklerociemi vyšší.

Různorodá poškození klíčků, podzemní části stonků, stolonů a hlíz se projevují snížením výnosu, ale především snížením kvality hlíz. Přítomnost sklerocíí na hlízách, napadení lenticel a tvarové deformace velmi omezují prodejnost konzumních brambor, zejména jsou-li upravovány mytím. Choroba se vyskytuje ve všech pěstitelských oblastech. Škody jsou vyšší v těžších, vlhkých a málo záhřevných půdách a v letech s chladným a vlhkým jarem. K velmi těžkému poškození hlíz deformacemi dochází při půdní infekci.

O výskytu choroby a rozsahu napadení lze usuzovat podle zdravotního stavu sadby, půdních podmínek a průběhu počasí v dané sezoně.

• Při výběru pozemků je třeba respektovat nároky odrůd, a do těžších a méně záhřevných půd nevysazovat náchylné odrůdy.
• Je vhodné vyvarovat se půd s množstvím nerozložených rostlinných zbytků. 
• Účinné je narašení nebo naklíčení sadby, aby se co nejvíce urychlilo vzcházení. 
• Výsadba by měla být provedena do přiměřeně vyhřáté půdy a je nutná šetrná manipulace s hlízami, aby nedošlo k odlámání klíčků. 
• Organická hnojiva, především slamnatý hnůj, by měla být aplikována výhradně na podzim. 
• Není vhodné hnojení slámou. 
• Pro omezení vývoje sklerocií na hlízách by sklizeň měla být provedena co nejdříve po ukončení vegetace, tj. za 2–3 týdny. 
• V průběhu skladování musí být vhodným větracím režimem udržován suchý povrch hlíz.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Použití antagonistických hub nebo bakterií v polních podmínkách není zatím dostatečně účinné. Problémem jsou většinou rozdílné teplotní nároky patogenu a antagonistů.

Ošetření hlíz mořením fungicidy nebo aplikací fungicidů do půdy se provádí podle užitkového směru a účelu použití hlíz, podle náchylnosti odrůdy k patogenu, stavu sadby a podmínek pěstování. Přednostně je nutné provádět přímou ochranu u konzumních brambor určených k mytí, u náchylných odrůd s jemnou slupkou a u sadby. Ochranu mořením sadbových hlíz provádíme především tam, kde zdrojem infekce je sadba. V podmínkách, kde je předpokládána infekce z půdy, je nutné aplikovat fungicid do hrůbků při výsadbě. Moření sadbových hlíz fungicidy významně omezuje výskyt a projevy choroby na rostlinách a výskyt sklerocií na hlízách. Likviduje rozhodující zdroj infekce, tj. sklerocia a volné mycelium v sadbě. Účinnost moření závisí na použitém fungicidu, podmínkách daného ročníku, napadení sadby a odrůdě. Moření lze provádět jako vlhké speciálními aplikátory ve skladu při přípravě sadby nebo přímo na sázeči. 
Pro zajištění dobré účinnosti moření je nutné dodržet následující technologické zásady: 

• Rovnoměrné rozdělení mořidla a dostatečná pokryvnost povrchu hlíz (nejméně 70 %).
• Při aplikaci ve skladu do zásoby a ředění mořidla nesmí dávka vody přesáhnout 2,0 l/t hlíz, jinak vyvstává nebezpečí rozvoje měkké bakteriální hniloby (to neplatí, pokud jsou hlízy ihned vysazovány).
• Mořidlo nesmí být naneseno na čerstvé rány po odklíčení hlíz nebo poranění rašících oček; pokud se tak stane, dochází k projevům fytotoxicity mořidel a porost špatně vzchází a je mezerovitý; dojde-li k odklíčení nebo poranění klíčků je nutné moření odložit na dobu po vyhojení ran. Při ošetření půdy se fungicid aplikuje tryskami do hrůbků před jejich zahrnutím.