Rostlinolékařský portál

Hlavní hostitelskou rostlinou je lilek brambor (Solanum tuberosum), dále z čeledi merlíkovité (Chenopodiaceae) řepa, z čeledi brukvovité (Brassicaceae) ředkev, ředkvička, vodnice, tuřín, z čeledi miříkovité (Apiaceae) mrkev, petržel a pastinák.

Na hlízách se objevují 1 mm velké hnědé skvrny, které se zvětšují. Většina skvrn na povrchu hlízy má vyvýšený, rozpraskaný, drsný a korkovitý vzhled. Strupovitost může být plochá, vyvýšená nebo hluboká. U povrchové formy dochází pouze k porušení pokožky. U vyvýšené formy skvrny mírně vyčnívají. U hluboké formy skvrny zasahují hlouběji do hlízy, dochází k tvorbě korkových vrstev a ztloustnutí povrchových pletiv. Prohloubeniny vznikají následkem kolapsu hostitelských pletiv působením toxinu vylučovaného bakterií.

Nejčastěji se zaměňuje s prašnou strupovitostí, původce Spongospora subterranea. U prašné strupovitosti na rozdíl od obecné vznikají na hlízách puchýřky s prášivým obsahem, po jejich prasknutí zůstávají na okraji ran zbytky roztřepené pokožky.

Jedná se o fakultativního patogena, který se běžně vyskytuje v půdě. Přežívá v půdě, odkud napadá přes poranění a lenticely mladé hlízy. Není přenosný sadbou a k napadení dochází na začátku tvorby hlíz. Pro rozvoj je optimální vysoká teplota půdy (nad 25 °C) a půda suchá (lehká písčitá), s alkalickou reakcí, s malým obsahem organické hmoty.

Jedná se o celosvětově rozšířenou chorobu, která snižuje spíše vzhled a kvalitu hlíz než jejich výnos. Napadené hlízy jsou hůře skladovatelné, mají nižší obsah škrobu a mohou i méně klíčit. Hluboká strupovitost napomáhá udržení vlhkosti v poškozeném pletivu, a tím disponuje hlízu k napadení bakteriemi a ke vzniku měkké bakteriální hniloby.

Infekci je možné omezit: 

• Výběrem odolné odrůdy, zejména pro lehké půdy s častým výskytem strupovitosti.
• Zajištěním vysoké biologické aktivity půdy.
• Optimální agrotechnikou.
• Výživou včetně mikroelementů.
• Využívání zeleného hnojení. 
• Půdní reakci je nutné udržovat v rozmezí 5,5 až 6,5 pH. 
• Není vhodné vápnění přímo k bramborám.

Výrazně lze napadení snížit závlahou, a to v době nasazování hlíz, tj. v kritickém období, kdy dochází k infekci.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

H. Matoušková, ÚKZÚZ