Rostlinolékařský portál

Fazol.

Na luscích se tvoří vpadlé hnědé nekrotické skvrny s načervenalým okrajem. Ve skvrnách se vyvíjejí plodničky (často koncentricky uspořádané), z nichž se uvolňují konidie, které vytvářejí slizovité kapičky masově červené až světle hnědé barvy. Patogen proniká stěnou lusku a napadá semena, na nichž způsobuje hnědé skvrny. Hnědé skvrny na dělohách a hypokotilu. Na mladých listech hnědé proužky, na starších listech hnědnutí nervatury a přilehlých pletiv.

Vyšší vlhkost v porostu nebo zaplevelení zvyšuje napadení. Optimální podmínky pro rozvoj choroby je deštivé počasí a teploty okolo 18 °C.

Zdrojem infekce je infikované osivo a napadené posklizňové rostlinné zbytky. V porostu se choroba šíří konidiemi větrem a deštěm.

Choroba patří k nejzávažnějším u keříčkových odrůd fazolu.

• Střídání plodin. 
• Použití odolných odrůd. 
• Vysévání zdravého a mořeného osiva. 
• Rovnoměrná výživa. 
• Zapravení posklizňových zbytků.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Fungicidní ošetření se provádí při vývinu pravých listů a ošetření se opakuje 1–2× v intervalu 10–14 dnů.

Víchová, J. Choroby luskovin. Houbové choroby fazolu. Agromanuál, 2024, 19, 11–12, 25. ISSN 1801-7673