Rostlinolékařský portál

Luskoviny.

Konidiofory Botrytis cinerea jsou přímé, přehrádkované a v horní polovině rozvětvené, větve konidioforů jaou krátké, na vrcholu přecházejí ve zduřelé měchýřky s výrůstky, v průměru 8–10 µm velké. Na nich se tvoří jednotlivé 8–12 µm dlouhé konidie, které jsou elipsovité, hladké a světle pigmentovené.

Botrytis cinerea tvoří šedočerné skvrny bez ohraničení. Skvrny se rychle zvětšují a splývají. Listy usychají a opadávají. V případě přechodu infekce na stonky mohou odumírat celé rostliny.

Patogen přežívá na rostlinných zbytcích a ve formě drobných sklerocií v půdě, osidluje i semena. Primární infekce z rostlinných zbytků, napadených semen nebo z půdy. Chorobu podporuje vlhké prostředí, hustý a zaplevelený porost. Životnost sklerocií je 2– roky. 

Vysoká škodlivost je známa zejména u ozimých forem pěstovaných v zahraničí.

• Odstup v osevním sledu 4–5 let.
• Nižší výsevek.
• Vzdálenost mezi řádky 30–40 cm.
• Ochrana proti plevelům.
• Z pěstování vyloučit zamokřené pozemky.
• Zajistit rychlý rozklad posklizňových zbytků.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky antagonistických mikroorganismů na bázi hub jako je rod Acremonium, Trichoderma spp., Gliocladium nebo Pythium oligandrum. Lze využít i bakterie rodu Bacillus spp. nebo Pseudomonas spp. Z dalších alternativ byly prokázány účinky výtažků rostlin nebo kvasnic. Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu několika dní nebo při nižším tlaku 7–14 dní.

Moření osiva a fungicidní ošetření. Foliárně se ošetřují porosty na zrno zpravidla od fáze těsně před kvetením (BBCH 61) do fáze dokvétání (BBCH 67).

U Botrytis cinerea byla prokázána rezistence na dicarboximidy, fenhexamid, MBC-fungicidy (carbendazim, fuberidazol, thiophanatemethyl).