Rostlinolékařský portál

Sója.

Onemocnění se projevuje zejména na listech. Napadeny mohou být také stonky, květy a lusky. Vytváří drobné, hranaté, průsvitné, vodnaté žluté nebo světle hnědé skvrny. Skvrny postupně ve středu zasychají a zbarvují se červenohnědě až černě. Žlutozelený vodnatý lem zůstává. Zaschlé středy skvrn později vypadávají, listy jsou silně deformované. Na stoncích a luscích se choroba projevuje tmavohnědými až černými vodnatými skvrnami.

Bakterie přezimují v posklizňových zbytcích nebo v infikovaném semeni. Odtud se šíří vodou nebo větrem na rostliny sóji, kde se do rostliny dostávají průduchy nebo poraněním. Povrch rostliny musí být ovlhčen, aby došlo k úspěšné infekci. Bakterie produkují toxin, který zabraňuje tvorbě chlorofylu a způsobuje, že okraje skvrn žloutnou. K rozvoji onemocnění dochází v chladnějším a vlhkém počasí při teplotách 15–20 °C. Při vyšších teplotách a suchém počasí se šíření nemoci zastaví. Patogen způsobuje zmenšení asimilační plochy a s tím spojené snížení výnosu, snížení kvality osiva. Výskyty se objevují v červnu a červenci za deštivého počasí nebo při hojném zavlažování.

Jedná se převážně o listovou chorobu, napadeny mohou být ale i stonky, květy a lusky.

• Zapravení posklizňových zbytků.
• Střídání plodin.
• Volba odolných plodin.
• Vysévání zdravého osiva.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky antagonistických mikroorganismů Bacillus spp., Pseudomonas spp. nebo laktobacilů.  Přípravky na bázi mikroorganismů se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu 7–14 dní. K moření osiva se používá roztoku octa nebo peroxidu případně horké vody (50 °C na 30 minut).