Rostlinolékařský portál

Je to polyfágní patogen. Napadá většinu dvouděložných rostlin, asi 450 druhů. 
Z pěstovaných plodin kromě slunečnice napadá především řepku, sóju, mák a různé druhy zeleniny.

Napadá všechny části rostliny, ve všech jejích vývojových fázích. Patogen způsobuje celou řadu příznaků, závislých na tom, která část rostliny byla infikována. Je třeba odlišovat: Infekce v půdě - způsobuje odumírání vzcházejících rostlin. Později patogen napadá kořeny nebo bázi stonku. To vede k jejich úplné destrukci. Rostliny usychají nebo nouzově dozrávají. Infekce nadzemních částí – askospory nejčastěji infikují listy v jejich úžlabí. Pokud dojde k infekci čepele, patogen proroste řapíkem až do stonku. Závisí na době infekce, zda dojde k úplné destrukci stonku (zůstanou jen vodivé svazky) a rostliny zavadají, zasychají, lámou se nebo dojde jen k oslabení růstu. Počátečním příznakem na stonku je částečné změknutí pletiva. Světle žlutá, postupně hnědnoucí skvrna se šíří od místa infekce, nejčastěji od řapíku, který mezitím odumřel a zaschl. Za vlhka může být skvrna pokryta bílým myceliem. Prvním příznakem napadení je zavadání rostliny přes poledne, později zůstává zvadlá trvale. Houba prorůstá lodyhou, uvnitř se tvoří bílé vatovité mycelium, které později prorůstá i na povrch rostliny. Pokud rostliny vytvoří květenství, jsou úbory malé, často s hluchými drobnými nažkami. Úbor může být v době květu infikován askosporami také přímo. Za vlhkého počasí sklerotiniová hniloba proroste úborem za 5–7 dní a přitom zničí nebo alespoň infikuje, většinu nažek. Později se i v úboru vytvářejí sklerocia. Ta bývají neobvykle velká - dlouhá 5 cm i více. 

Sklerotiniová hniloba se na rostlinách často vyskytuje společně s šedou plísňovitostí nebo fómovým černáním lodyh. V počátečních fázích onemocnění a v době, kdy již pletiva nekrotizovala, je odlišení velmi obtížné. Spolehlivě je lze odlišit jen izolací patogenů v laboratoři. Podobné příznaky v oblasti poupěte vyvolává i nedostatek boru. Spolehlivě lze chorobu odlišit od důsledků deficience bóru jen podle čistě bílého mycelia a černých sklerocií. V případě pochyb lze vzorky poškozených pletiv dát na několik dní do vlhka. Stačí polyetylénový sáček. V případě, že původcem poškození je S. sclerotiorum, objeví se čistě bílé mycelium.

Houba přežívá ve formě sklerocií v půdě. Ta mohou být přítomna i v osivu. Při čištění jsou však zpravidla odstraněna. Houba přežívá též trvalým myceliem v semeni. Sklerocia uložená v hlubších vrstvách půdy infikují rostliny přímo myceliem. Pokud jsou sklerocia na povrchu nebo blízko povrchu půdy, tak se obvykle od konce dubna vytvářejí plodničky, ve kterých se diferencují ve vřeckách askospory a ty infikují rostliny během vegetace. Uvolňování askospor je závislé na povětrnostních podmínkách (vlhko, teplo). Během vegetace patogen na napadených rostlinách nevytváří žádné spory, šíří se pouze myceliem na sousední rostliny. Proto je častý ohniskový výskyt onemocnění. Zdrojem napadení je tedy nejčastěji půda, kde sklerocia mohou přežívat až 10 let. Při mělkém zpracování půdy sklerocia zůstávají v optimálních podmínkách pro svůj další rozvoj v následujícím vegetačním roce. Významným rizikovým faktorem je výskyt sklerocií v půdě po hostitelských předplodinách. Rozvoj choroby podporuje delší období vlhkého a teplého počasí zejména v období kvetení. Riziko napadení zvyšuje poškození porostu mšicemi a dalšími škůdci, přehnojení dusíkem, nedostatek boru a přehuštěný porost.

V současné době bílá hniloba patří k hospodářsky nejvýznamnějším chorobám slunečnice. Může napadat rostliny ve všech fázích vývoje. V některých letech je zjištěna u 30–70 % rostlin v porostu. V řadě porostů se však napadené rostliny vyskytují jen ojediněle.

Napadení závisí na množství sklerocií v půdě a na průběhu počasí. Nejsou vypracovány prognostické modely. Je třeba se řídit tím, zda byly pěstovány předplodiny, které tento patogen napadá a jaké bylo jejich napadení. Z hlediska ochrany je důležitá skutečnost, že S. sclerotiorum nevytváří na napadených rostlinách žádné spory, kterými by se během vegetace šířila na další rostliny. Patogen se šíří jen myceliem vyrůstajícím ze sklerocií. Toto napadá podzemní části rostlin nebo mycelium prorůstá v povrchových vrstvách půdy z napadené rostliny na sousední rostliny. Spory se tvoří pouze v plodničkách vyrůstajících ze sklerocií, která přežívají v půdě z předcházejících let.

Nejdůležitější součástí ochrany je snížení výskytu sklerocií v půdě zejména pravidelnou orbou a vhodným osevním postupem. Požadovaný odstup 6 let při pěstování hostitelských rostlin (řepka, bob, hrách aj.) lze často jen obtížně dodržet. 
Z dalších opatření jsou významná: 

• Použití zdravého osiva bez příměsi sklerocií.
• Nevysévat předčasně do studené půdy.
• Optimální hustota porostu.
• Pěstování odolnějších hybridů.
• Hubení plevelů.
• Vyrovnaná výživa.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky přípravků na bázi antagonistických hub Coniothyrium spp., Clonostachys spp. nebo Trichoderma spp., z bakterií např. rod Bacillus spp. nebo Pseudomonas spp. 
Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic do půdy nebo namáčením kořenů do roztoku přípravku. Některé z nich lze použít i v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu několika dní.

Fungicidy se aplikují ve fázi 4–6 listů (BBCH 14–19), plný květ (BBCH 65 nebo na konci kvetení (BBCH 67–69). Při aplikaci je třeba dbát na dostatečnou dávku aplikační kapaliny, optimálně 400 l/ha. Registrované fungicidy mají široké spektrum účinku a omezují i ostatní choroby slunečnice s výjimkou plísně slunečnice. Při rozhodování zda a kdy porost ošetřovat je třeba vycházet z místních zkušeností, zda ošetřovat ve fázi BBCH 14–16 nebo během květu anebo na konci kvetení. V posledních letech se v praxi fungicidy aplikují v uvedených pozdějších termínech. Většina ostatních chorob se na slunečnici objevuje až s počátkem senescence. Důležité je především to, do jaké míry se S. sclerotiorum vyskytla na náchylných plodinách v předcházejících letech a zda výskyt sklerocií v půdě bude tak častý, že za příznivých podmínek dojde k dostatečně silnému napadení, aby chemický zásah byl oprávněný a efektivní.

Vzhledem k tomu, že se porosty slunečnice ošetřují fungicidy během vegetace 1×, maximálně 2×, není zde výrazné riziko vzniku rezistence. Jako mořidlo se používají látky účinné pouze proti Plasmopara halstedii, tedy látky účinné pouze proti oomycetám, ne proti houbám. Ovšem právě moření osiva vyvolává silný selekční tlak a zde již dochází ke vzniku rezistence vůči metalaxylu. Vzhledem k tomu, že se téměř veškeré osivo dováží jako mořené, je za ně odpovědný výrobce. Pokud v oblasti pěstování osiva vznikne rezistence Plasmopara halstedii vůči používanému preparátu musí výrobce najít náhradu.