Rostlinolékařský portál

Slunečnice, locika kompasová, řepeň durkoman a další příbuzné rostliny.

Na listu se vytvoří typická hnědá skvrna ve tvaru velkého V se špičkou sledující listovou nervaturu směrem k řapíku. Ve stonku se mycelium dále šíří vodivými pletivy. Mladé rostliny tak začínají vadnout již 10 dní po infekci. Zejména od fáze butonizace dochází k přímé infekci stonků v místě nasedání listového řapíku. Na stonku vzniká oválná skvrna s neostrými okraji. Ta se rozšiřuje a později stonek podle vývoje počasí buď zasychá (nouzové dozrávání) nebo se po změknutí pletiv v místě infekce láme. Skvrny na stonku mají rozplývavé kontury a jsou šedohnědé, oranžovohnědé, červenohnědé, až po vínově červenou barvu. V místě nasedání řapíku listu je barva s bělavým náletem. Úbor je napadán prorůstáním mycelia od nejbližšího listenu. Úbor houba z větší části poškodí v průběhu 12 dní. Určení choroby dle příznaků je velmi obtížné. Za jediný specifický symptom je považováno zeslabení stonku a odumření dřeně v místě, kde se stonek zlomil. Patogen je obtížné izolovat a determinovat. Doporučuje se v místě přechodu mezi zdravým a nemocným pletivem přeřezat listové žilky napříč a dát do vlhké komůrky. Patogen by měl vyrůstat z řezů.

Skvrnu tvaru "V" může na listu způsobit i Sclerotinia sclerotiorum.

První potvrzený výskyt v ČR byl v roce 1996. 
Houba přežívá v posklizňových zbytcích, kde se vyvíjí plodnice (peritecia) a v nich ve vřeckách askospory, které jsou zdrojem infekce, nešíří se osivem. Riziko představují napadené nezaorané posklizňové zbytky. Vysoká vzdušná vlhkost je dosažena spíše v hustých nebo zaplevelených porostech. K infekci jsou náchylnější rostliny poškozené hmyzem (mšice, ploštice).

V ČR dosud málo rozšířená choroba. V případě rozšíření je to choroba nebezpečná, ztráty na výnosech se při infekci koncem kvetení udávají až 50 %.

• Ke snížení infekčního tlaku přispívá jemné rozdrcení posklizňových zbytků a následné zaorání. 
• Nutná je prostorová izolace nově zakládaných porostů od loňských (doporučuje se 1500 m od ploch napadených v předcházejícím roce).

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Provádí se současně s ochranou proti ostatním houbovým chorobám ve třech fázích vývoje: 4.–6. list (BBCH 14–19) a plný květ (BBCH 65), případně do konce květu (BBCH 69).

Vzhledem k tomu, že se porosty slunečnice ošetřují fungicidy během vegetace 1×, maximálně 2×, není zde výrazné riziko vzniku rezistence.