Rostlinolékařský portál

Puklice Toumeyella parvicornis je škůdce borovic pocházející ze Severní Ameriky. V Evropě byl její výskyt poprvé zaznamenán v Itálii v roce 2015, dále v jižní Francii v roce 2021 a v Albánii v roce 2023. Jde o invazní druh schopný rychlého šíření v nových areálech výskytu. Živí se jehličím a mladými výhonky borovic. Silné napadení způsobuje žloutnutí, zpomalení růstu, oslabení a úhyn dřeviny. Na britských ostrovech Turks and Caicos v Karibském moři puklice zdecimovala endemitní populace borovice P. caribaea var. bahamensis. 

Puklice Toumeyella parvicornis se živí výhradně na dřevinách rodu Pinus spp. jako je borovice lesní (P. sylvestris), borovice černá (P. nigra), borovice přímořská (P. pinaster), borovice kleč (P. mugo), borovice pinie (P. pinea), borovice pokroucená (P. contorta), borovice Banksova (P. banksiana), borovice smolná (P. resinosa), borovice Elliotova (P. elliottii), borovice bahenní (P. palustris), borovice kadidlová (P. taeda), borovice virginská (P. virginiana), borovice hladká (P. glabra), borovice ježatá (P. echinate), borovice karibská var. bahamská (P. caribaea var. bahamensis), P. caribaea var. hondurensis.

Nevyskytuje se.

Vajíčka puklice jsou narůžovělá vejčitá a 0,4 mm dlouhá. První larvální instar (crawlers – plaziči) jsou oválného varu, zbarveny do oranžova nebo červena a mají šest končetin. Larvy prvního instaru obou pohlaví si jsou velmi podobné. Starší instary jsou narůžovělé barvy, beznohé a jejich těla jsou pokryty vyklenutým a oválným štítkem. Diferenciace pohlaví začíná od druhého a třetího instaru odlišnými tvary těla. Tělo samice je zaoblené, zatímco tělo samce je oválně protáhlé. Dospělá samička je červenohnědé barvy s tmavě hnědými nebo smetanovými skvrnami nebo proužky, s plochým oválným tělem a bez viditelných končetin. Dosahuje délky 3,5–5 mm a šířky 3–4 mm. Tělo může být pokryto jemným voskovým povlakem. U dospělých samiček se vyskytují dva typy štítků – v případě, že se samička živí na kůře, je štítek oválný a pevně vyklenutý. Pokud je samička přítomna na jehlicích, je štítek protáhlý a mírně vyklenutý. Dospělí samci jsou hnědí a mají jeden pár bílých křídel. Jsou menší než samice, s průměrnou délkou těla kolem 1,5 mm. Pohlavní dimorfismus je výrazný zejména v dospělosti, přičemž hlavním rozlišovacím znakem samců je přítomnost křídel.

Puklice T. parvicornis může být snadno zaměněna s příbuzným druhem Toumeyella pini, který se rovněž vyskytuje na borovicích. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou charakteristické skvrny na těle T. parvicornis, které u T. pini chybí.

Při napadení borovice dochází ke žloutnutí a opadu jehličí. Silně napadené větve žloutnou, usychají a mohou odumírat. Vegetativní obnova je nedostatečná. Larvy a dospělé samice sají na výhonech a jehlicích. Puklice produkuje velké množství medovice, která následně porůstá černěmi (saprofytickými houbami) a strom díky ní získává černý lesklý vzhled. Černě pokrývají celé jehlice a větve, což snižuje schopnost stromu asimilovat živiny při fotosyntéze a napomáhá k chřadnutí a oslabení stromu.

Poškození puklicí T. parvicornis může být zaměněno za poškození jinými savými škůdci jako jsou červci nebo mšice. Zasychání jehličí a větví může připomínat symptomy patogena Sphaeropsis sapinea, který způsobuje prosychání výhonů borovice.

Samice klade až 500 vajíček pod štítek bud‘ jednotlivě, nebo v krátkých řetízcích. Během vývoje prochází třemi larválními instary. Líhnutí larev prvního instaru probíhá krátce po nakladení. První instar je jako jediný pohyblivý. Larvy aktivně vyhledávají místo k usazení. Po usazení se jejich končetiny redukují a další vývoj probíhá přisedle. Druhý a třetí instar, stejně jako dospělé samice, je nepohyblivý.

Vývoj samců je kratší. Samci procházejí čtyřmi nedospělými instary, včetně prepupálních a pupálních stádií. Po dosažení pohlavní zralosti  opouštějí své místo a aktivně vyhledávají samice k páření. Po spáření hynou během jednoho až dvou dní.

Samice po oplodnění přezimují ve stádiu nymfy uvnitř kůry hostitelské borovice. Na jaře se proměňují v dospělce a začínají nový cyklus. Samičky styletem nabodávají pletivo a živí se sáním mízy. Počet generací za rok je závislý na klimatických podmínkách. V chladnějších oblastech se vyskytuje pouze jedna generace ročně, v teplejších oblastech se může vyvinout ročně až pět generací.

Nejčastěji dochází k šíření prvního larválního instaru, který je jako jediný pohyblivý. K šíření dochází anemochorně (větrem), zoochorně (pomocí živočichů) nebo mechanicky (například prostřednictvím napadených větví a jehličí). Do nových oblastí je puklice zavlékána zejména s napadeným rostlinným materiálem, kterým mohou být sazenice borovic nebo vánočních stromků.

Puklice T. parvicornis škodí zejména na mladých borovicích ve školkách a na plantážích vánočních stromků. Napadení mladých borovic způsobuje žloutnutí, deformace a jejich úhynu. Estetická hodnota se snižuje a napadení vede k ekonomickým ztrátám. Přítomnost medovice přitahuje včely, vosy a mravence, což může být obtěžující pro pracovníky ve školkách a na plantážích.

Na ostrovech Turks a Caicos v Karibském moři vedla invaze tohoto druhu k masivnímu úhynu endemické borovice Pinus caribaea var. bahamensis. Tento úhyn měl za následek výrazné změny krajinného rázu a ztrátu přirozených stanovišť pro řadu živočišných druhů, včetně chráněného leguána východobahamského (Cyclura carinata).

V jižní Itálii byla jako silně náchylný hostitel identifikována borovice Pinus pinea. Napadení zde vedlo k odumírání dřevin, což mělo za následek úbytek městské zeleně. Velké množství medovice znečišťovalo okolní budovy a kulturní památky, čímž se zvyšovaly náklady na údržbu. Odumírání borovic v urbanizovaném prostředí zvyšuje riziko náhodného pádu stromů nebo větví, což představuje hrozbu pro obyvatele i infrastrukturu.

Původní areál výskytu puklice T. parvicornis se nachází v nearktické oblasti Severní Ameriky, která zahrnuje jihovýchod a jih USA, jižní Kanadu a Mexiko. V současnosti její rozšíření na severoamerickém kontinentu sahá od Kanady až po Mexiko. Puklice T. parvicornis byla zavlečena na ostrovy Turks a Caicos (2005) v karibském moři a do Portorika (2009). První výskyt v Evropě byl zaznamenán v Itálii poblíž Neapole (2014) a v Římě (2018). Další výskyt byl potvrzen v jižní Francii v okolí Saint-Tropez (2021) a v Albánii (2023).

Puklice T. parvicornis je zařazena v seznamu A2 EPPO škodlivých organismů doporučených k regulaci jako karanténní škodlivé organismy.

Mezi základní preventivní opatření patří vizuální prohlídka rostlin. Jako preventivní opatření ve školkách se uplatňuje ošetření sazenic borovic rostlinnými oleji (např. nimbový, řepkový, sójový, fenyklový, kmínový, mátový). Sazenice borovic je vhodné přepravovat mimo období aktivity larev nebo v uzavřených obalech.

Mechanické odstraňování napadených větví, kácení a spálení silně napadených borovic.

Aplikace insekticidního postřiku v období líhnutí larev prvního instaru (od pozdního května) a dále opakovaně dle vývoje populace.