Rostlinolékařský portál

Bér italský je statná bylina z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s  jednotlivými přímými hladkými stébly, 100–150 cm vysokými. Některé odrůdy mohou být zbarveny do červena. Čepele listů jsou 15–45 cm dlouhé, ploché, 8–15 (6–20 mm) široké. Květenství je lichoklas, 5–30 cm dlouhý, větvený, který může vytvářet laloky. Lichoklasy jsou v plné zralosti obloukovitě převislé. Bér je rostlina samosprašná s poměrem cizosprášení do 4 %. Kořenový systém je ve srovnání s prosem setým vyvinutější. V dobrých půdních podmínkách může dorůst až 1,5 m. Lichoklas kvete od vrcholu směrem k dolní části. První květy se mohou otevřít po vymetání ¾ klasu nebo až 5 dní po vymetání celého klasu. Jednotlivé kvítky mohou být otevřeny asi 30 minut. Kvetení urychluje vysoká teplota a nízká vlhkost. V lichoklasu může být okolo 3 až 5 tisíců obilek, které jsou žlutě, krémově, rezavě, hnědě nebo černě zbarvené. Obilky béru jsou drobné a před zpracováním pro potravinářské využití je možné jejich vyloupání. Setaria italica se vyskytuje ve dvou poddruzích, a to Setaria italica subsp. italica, bér italský (vlašský) pravý s používaným názvem čínského původu („čumíza“) z čínského jao-mi-tsa – česky (drobné zrno) a Setaria italica subsp. moharia Alef ex Hegi, bér italský mohárový („mohár“).

Bér je plodina původem ze subtropického a mírného klimatu. Jedná se o plodinu s tzv. C4 cyklem, který jí umožňuje využívat při fotosyntéze i nižšího množství CO₂ ve vzduchu při omezeném množství vody. Nutné je ale vyšší sluneční záření. Z toho vyplývá, že je bér teplomilnější plodina než proso. Jeho optimální roční teplotní suma činí 2 350–2 800 °C. Bér dobře klíčí v širokém rozmezí vlhkosti půdy (10–35 % polní vodní kapacity), ale při plně nasycené půdě semena nevyklíčí. Areál jeho pěstování je poměrně široký. Pěstuje se od mírného pásma až do tropů, kde se pěstuje do nadmořské výšky 3 300 m n. m. V mírném klimatu se pěstuje v nižších nadmořských výškách. Bér není původně suchovzdorná plodina, ale díky krátké vegetační době je schopen růst a dozrávat i v podmínkách, kdy jsou srážky pouze 125 mm. Nároky na půdu jsou podobné jako u prosa, netoleruje chladné a podmáčené půdy. Dává přednost výhřevným písčitohlinitým půdám, v teplejších oblastech i těžším. Jako každá rostlina ocení dobrou půdní strukturu, dostatek přijatelných živin a půdní reakci v intervalu 6 –7 pH. Nejlepší podmínky pro pěstování béru v rámci ČR jsou tedy v kukuřičné oblasti a na středně těžkých půdách řepařské oblasti.

Možné záměny pouze za plevelné druhy bérů, ty jsou však svým vzrůstem mnohem subtilnější. 

Nejvíce chorob biologického původu je způsobeno fytopatogenními houbami. Při sledování napadení listů béru je možné se setkat s houbou rodu Colletotrichum. Na listech béru byly diagnostikovány rovněž houby rodů Alternaria a Diplodia. V našich podmínkách je napadení béru houbovými patogeny v současné době poměrně slabé. 

Je možné se setkat s požerky kohoutků a dřepčíků, které jsou lokální a hospodářsky málo významné. 

Jiří Hermuth et al. Pěstební technologie a praktické využití českých vyšlechtěných odrůd béru italského, Výzkumný ústav rostlinné výroby. Metodika pro praxi. 2023. ISBN 978-80-7427-387-2