Rostlinolékařský portál

Svůj žír prodělávají brouci na více než 120 druzích listnatých, příp. jehličnatých (modřín) dřevin. Byly zaznamenány také žíry na prašníkových květech borovice lesní (asimilační aparát borovice ovšem imaga nepoškozovala). K potravě ponrav v druhém a třetím instaru patří vedle kořenů listnatých a jehličnatých dřevin také kořeny trav, obilnin, pícnin, řepy, brambor apod.

Chrousti jsou statní brouci s hnědými, krátce ochlupenými krovkami. Hnědá hlava nese vějířovitá tykadla (u samiček je vějířek šestičetný; u samců je sedmičetný vějířek). Konec zadečku je protažen v tzv. pygidium, které je u tohoto druhu tvarováno do tvaru knoflíčku. Velikost dospělců se pohybuje v průměru od 2,0–2,7 cm.
Larvy, tzv. ponravy, dorůstají velikosti 50 mm v posledním, tedy III. instaru. Jsou masité, bělavě nažloutlé a obloukovitě zakřivené. Hlava je leskle hnědá s dobře patrnými tykadly a hrudními končetinami. Zadeček je charakteristický s viditelně prospívající tráveninou v jeho středu (barva tráveniny je odvislá od barvy potravy).

Tento druh je snadno zaměnitelný za blízce příbuzného ch. obecného, se kterým může dokonce produkovat „společné“ potomstvo. U nás jsou ovšem oblasti výskytu těchto druhů od sebe izolované, proto se toto křížení neděje. Rozdílnosti jsou tedy následující: aktivace dospělců - M. hippocastani aktivuje o 10 dní dříve než M. melolontha, velikost, šířka, hlavové schránky ponrav - M. hippocastani instar L1–2,6, L2–4,2, L3–6,5 mm a M. melolontha instar L1–2,7, L2–4,5, L3–6,9 mm, velikost dospělce M. melolontha (2,0–3,0 cm) a M. hippocastani (2,0–2,7 cm). Dále jsou pro M. melolontha charakteristická otevřená stanoviště a pro M. hippocastani zalesněné lokality. Rozhodujícím znakem pro determinaci je především tvar koncové části těla (pygidia) - u M. melolontha je dlátovitě uťaté a u M. hippocastani knoflíkovitě zduřelé. Od ostatních druhů chroustů a chroustků bude tyto dva druhy odlišovat především velikost těla a také populace (většina příbuzných druhů tvoří výrazně méně početné populace a také jedinci jsou menších velikostí).

Brouci ožírají listy hostitelských dřevin od okrajů včetně nervatury. Při silném výskytu (v posledních letech je to charakteristický znak) mohou způsobit holožíry. Larvy, tzv. ponravy, mohou svým žírem na kořenech vážně poškodit dřeviny a to do stáří 10 (15) let (např. ve školkách, lesních kulturách, zahradních realizacích atp.).

Poškození tohoto druhu je velmi obtížné zaměnit s jinými druhy pro jeho velkou spotřebu potravy a hlavně přítomnost velkého množství přes noc aktivních jedinců. M. melolontha má naprosto identický průběh a charakter žíru. Z tohoto důvodu je k přesné determinaci potřeba určit žeroucí imago. Poškození kořenů larválními stádii může být zaměněno s jinými druhy kořeny žeroucích bezobratlých. Zde je ovšem charakteristická přítomnost larev v místě žíru a rychlý průběh reakce samotných rostlin. Larvy mají totiž velkou spotřebu potravy.

Je to druh se čtyřletým vývojem, tedy s rojením v období cca duben–květen (červen). Následující je období vajíčka a larvy, které zimují. Poslední rok před rojením zimuje imago, neboť kukla se vytvoří ještě před „poslední“ zimou. Vývoj je zpravidla čtyřletý, mimo ČR bývá také pozorován i tříletý vývoj.

Brouci jsou intenzivní defoliátoři jarního aspektu. Lokální gradace mohou působit škody, které se odráží na estetické hodnotě a růstové reakci hostitelských dřevin. Larvy mohou svým žírem na kořenech vážně poškodit dřeviny do stáří 10–15 let (např. ve školkách, zahradách, lesních kulturách a nárostech). Silný žír na mladých stromech je většinou mortalitní.

P. Martinek, MENDELU