Rostlinolékařský portál

Mezi hostitelské dřeviny řadíme pouze duby (Quercus spp.), a to přestárlé jedince.

Rezavec kmenový by mohl být zaměněn za ohňovce statného (Phellinus robustus) tvořícího víceleté plodnice s rozpraskaným kloboukem či například za pstřeňovce dubového (Buglossoporus quercinus), který má bílou dužninu a způsobuje hnědou hnilobu. Podobným rezavcem může být například rezavec osikový (Inonotus rheades), který je ovšem taktéž velmi vzácný a roste výhradně na topolech osikách (Populus tremula). Na dubech je častější rezavec kořenový (Inonotus dryadeus). Ten roste na bázi kmene či na kořenových nábězích, má drobnější rourky a za vlhkého počasí výrazně gutuje. Taktéž se jedná o častější houbu.

Rezavec kmenový tvoří plodnice jednoleté. Většinou fruktifikuje v létě, a to hlavně v červenci. Bývají většinou kulovité či kopytovité dosahující šířky až 20 cm, jsou bokem přirostlé, zbarvené do oranžovožluté barvy, s postupujícím časem hnědnou. Na průřezu je dužnina rezavě hnědá s bílými žilkami. Plodnice většinou přetrvávají přes zimu do dalšího roku, avšak nefruktifikují každoročně. Většinou se nachází ve výšce kolem 6 metrů. 
R. kmenový řadíme mezi houby způsobující bílou hnilobu, konkrétně způsobuje tzv. pestrou hnilobu.

Jelikož patří rezavec kmenový mezi ranové parazity, šíří se v porostu skrze vítr do různých mechanických poškození kmene, zejména přes pahýly odlomených větví podél dřeňových paprsků. Rozklad dřeva nejprve probíhá v místě infekce, následně proniká do celé délky kmene až do jádrového dřeva.

Jelikož se jedná o poměrně vzácného teplomilného patogena napadající pouze duby, je tato houba vzácně k nalezení ve starých dubových porostech či v zámeckých parcích, kde se velmi často vyskytují přestárlé mohutné duby. Infikované stromy většinou přežívají mnoho let, avšak stávají se mechanicky oslabené a mohou být náchylné ke zlomům a vývratům.

J. Rozsypálek, MENDELU