Rostlinolékařský portál

Hostitelské spektrum tvoří jehličnaté dřeviny, a to z velké časti smrk (Picea sp.).

Mohutné výrony pryskyřice jsou velmi dobrým rozpoznávacím znakem a záměna je málo pravděpodobná. Voštinovou hnilobu na smrcích způsobuje také například ohňovec smrkový (Phellinus chrysoloma), který ovšem vytváří vytrvalé víceleté plodnice a je poměrně vzácný.

Plodnice jsou jednoleté a tvoří se od srpna do září v těsné blízkosti na kořenových nábězích a bázi kmene. Povrch bývá většinou sametově pýřitý až šedohnědý či vyzrále rezavohnědý. Dužnina je tvořena dvěma vrstvami rourek. Horní vrstva bývá žlutorezavá, spodní naopak tmavě rezavá. Vůně může jemně připomínat anýz. Plodnice na stromě dlouho nevydrží, neboť jsou často rozežírány hmyzem. Jelikož však nefruktifikuje každý rok, jako symptom napadení je považován silný výtok pryskyřice trojúhelníkovitého tvaru, a to nad místem průniku infekce. Tento patogen způsobuje bílou, takzvanou voštinovou hnilobu.

Infekce se do hostitele dostává skrze mechanická poškození na bázi kmene či hlavně přes srůst kořenových systémů okolních stromů. Takto se mohou tvořit ohniska nákazy, která jsou nápadná trojúhelníkovitými výrony pryskyřice na kmenech. Podhoubí proniká podél dřeňových paprsků a podél letokruhů, následně vznikají dvůrky. Takovouto hnilobu nazýváme voštinovou. Tehdy, kdy se začínají vytvářet plodnice, je už hniloba v pokročilém stádiu. Po delší době infekce dochází rovněž k defoliaci koruny až odumření hostitele. Z infikovaných poranění mohou časem vyrůstat i jiné houby.

Vyskytuje se velmi často podél cest či odvozních linek, kde často hrozí poškození báze kmene. U napadených stromů hrozí vysoké riziko vyvrácení i zlomu v pařezové části. Je nutné zabraňovat poškozování bází dřevin a tím otevření vstupu pro infekci. Nejcitlivější na napadení tímto patogenem většinou bývá smrk pichlavý (Picea glauca).

J. Rozsypálek, MENDELU