Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele lze zařadit téměř výhradně borovice (Pinus spp.), výjimečně i například modřín (Larix spp.).

Houby rodu ohňovec lehce zaměnitelné mezi sebou a determinovat jdou například orientačně podle hostitele, ale přesné výsledky jsou dosaženy výsledky z laboratorního rozboru. Velmi podobný je ohňovec smrkový (Phellinus chrysoloma), který vytváří menší plodnice a roste téměř výhradně na smrcích (Picea spp.). Ohňovec osikový (Phellinus tremulae) napadá téměř výhradně topol osiku (Populus tremula). Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) je běžný druh napadající vrby (Salix spp.). Ohňovec olšový (Phellinus alni) zase napadá hlavně olše (Alnus spp.), buky (Fagus spp.) nebo habry (Carpinus spp.). Ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii) kolonizuje jedle (Abies spp.) a třeba ohňovec černající (Phellinus nigricans) hlavně buky (Fagus spp.).

Plodnice jsou víceleté a pozorovatelné po celý rok většinou pod místem, nebo v místě, kde vyrůstala větev. Mladé plodnice jsou zploštělé a nenápadné, zpravidla rezavě chlupaté. Starší plodnice získávají kopytovitý tvar, šedočernou až černou barvu na povrchu. Bývají políčkovitě rozpraskané. Jsou bokem přirostlé, mohou mít v průměru až 20 cm, ale bývají spíše menší. Dužnina je korkovitě dřevnatá, rezavé barvy. Ústí rourek je rezavohnědé. Výtrusný prach je světlý. Vůně je slabá až nenápadná, chuť lehce nahořklá. 
Ohňovec borový způsobuje bílou, jádrovou, voštinovou hnilobu.

Infekce proniká do kmenů přes pahýly po odlomených větví, a to většinou ve spodní části koruny. Jedná se tedy o ranového parazita. Způsobuje pomalu postupující bílou voštinovou hnilobu. Ta probíhá od místa průniku v celém kmeni nahoru i dolů. Zpočátku je dřevo světle červenohnědé. V jarním dřevě se vytváří drobné dvůrky s okrově žlutým podhoubím. V pokročilejším stádiu rozkladu jsou vidět bílé plošky celulózy a dřevo se vláknitě rozpadá. Celé napadené místo je ohraničeno červenohnědou tlustou zónou, která je prostoupená pryskyřicí. Plodnice mohou na hostiteli vytrvat i několik desítek let. Po odumření hostitele většinou odumírá i ohňovec.

Tato dřevokazná houba infikuje borovice s vyvinutým jádrem (tj. starší cca 40 let). Jelikož napadá hlavně středové, jádrové dřevo a infekce postupuje velmi pomalu, k lámání kmenů po napadení ohňovcem borovým dochází sporadicky. Z pravidla až po výrazném snížení vitality hostitelské dřeviny.

J. Rozsypálek, MENDELU