Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele lze zařadit téměř výhradně topol bílý (Populus alba), výjimečně i topol osiku (Populus tremula) nebo topol šedý (Populus canescens).

Houby rodu ohňovec lehce zaměnitelné mezi sebou a determinovat jdou například orientačně podle hostitele, ale přesné výsledky jsou dosaženy výsledky z laboratorního rozboru. Velmi podobný druh je ohňovec osikový (Phellinus tremulae), který napadá téměř výhradně topol osiku (Populus tremula). Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) je běžný druh napadající vrby (Salix spp.). Ohňovec olšový (Phellinus alni) zase napadá hlavně olše (Alnus spp.), buky (Fagus spp.) nebo habry (Carpinus spp.). Ohňovec borový (Phellinus pini) kolonizuje hlavně borovice (Pinus spp.), ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii) jedle (Abies spp.) a třeba ohňovec černající (Phellinus nigricans) hlavně buky (Fagus spp.).

Plodnice jsou víceleté a pozorovatelné po celý rok na kořenových nábězích či na kmeni. Ve většině případů vyrůstá několik plodnic u sebe. Tvar plodnice je polokulovitý až kopytovitý. Povrch klobouku je hladký, šedočerný až černý. Okraj bývá zpravidla skořicově hnědé barvy, oblý. Dužnina je hnědorezavá. 
Ohňovec topolový způsobuje bílou hnilobu s tenkými černými liniemi. Hniloba je to měkká a dá se do ní rýpat nehtem.

Jedná se o ranového parazita pronikajícího do hostitele přes mechanická poškození. Způsobuje bílou hnilobu. V první fázi je napadené dřevo bílé a dosti pevné. Je ohraničeno černou linií. V další fázi dřevo postupně měkne a dá se do něj rýpat nehtem. Ke konci je dřevo velmi měkké a vznikají trhlinky s bílým podhoubím.

U stromů napadených ohňovcem topolovým hrozí riziko rozlomení kmene a kosterních větví. V České republice je znám jen z mála lokalit ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Jedná se o ohrožený druh uvedený v červeném seznamu.

J. Rozsypálek, MENDELU