Rostlinolékařský portál

Parazitují především u bejlomorek. Méně často napadají molice, červce, brouky, křísy a pavouky.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť a kvetoucích rostlin poskytujících potravu dospělcům. 
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem).

Velikost těla je 0,5–4 mm (nejčastěji 1–2 mm), zbarvení těla často tmavé, černé, nohy a tykadla se světlou kresbou. Lomená tykadla mají většinou 10 tykadlových článků, vzácněji 7–9. Křídla vždy vyvinuta, žilnatina většinou chybí, u některých druhů vyvinuta 1 příkrajní žilka, která nedosahuje k přednímu okraji křídla, 2. tergit zadečku delší než 3. tergit, často stejně dlouhý nebo delší než zbylé články dohromady. U některých druhů mají samice vyvinut pouzdrovitý roh na hřbetní straně 1. tergitu, který přesahuje obloukovitě nad hrudník nebo zadeček. Roh je nápadně dlouhý a úzký a slouží k uložení kladélka. 
V ČR 33 druhů, v Evropě 518 druhů.

Od Scelionidae se odliší podle chybějících žilek v předním křídle nebo nejvýše s 1 příkrajní žilkou, nedosahující předního okraje. Křídla nejsou nikdy zkrácená, tělo často protáhlejší, štíhlejší.

Vývoj larvy uvnitř hostitele je většinou bezpříznakový, parazitace se projeví až po opuštění těla hostitele (např. vykousaný kruhový otvor). Někdy dochází k opoždění ve vývoji, hostitel je menší.

Samice podčeledi Platygastrinae parazitují vajíčka nebo mladé larvy bejlomorek, ale vajíčka jesenek se začínají vyvíjet až na konci vývoje larev hostitele. Dospělci se líhnou z předkukel nebo kukel hostitele. Některé druhy jsou gregarické. Příslušníci podčeledi Sceliotrachelinae se vyvíjejí jako idioionti uvnitř vajíček brouků a svítilek (Fulgoridae), některé druhy parazitují u molic a červců.

Významné jsou především druhy regulující početnost škodlivých druhů bejlomorek.

K. Holý, VÚRV