Rostlinolékařský portál

Parazitují ve vajíčkách ploštic, rovnokřídlých, kudlanek, střevlíků, motýlů, dvoukřídlých, síťokřídlých a pavouků.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť a kvetoucích rostlin poskytujících potravu dospělcům.
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem).

Většinou malé druhy s délkou těla 0,5–12 mm (nejčastěji 1–2,5 mm). Zbarvení převážně černé, někdy nažloutlé nebo vícebarevné, vzácně s kovovým leskem. Většina druhů s hrubou skulpturou na povrchu těla. Na hlavě mohou být nápadné výrůstky různého tvaru. Tykadla lomená 7–12 článková (nejčastěji 11–12 článků), často s paličkou na konci, vkloubena na vystouplé středové liště blízko úst. V předním křídle nejméně 1 žilka dosahuje předního okraje křídla, u některých druhů křídla zakrnělá, velmi vzácně žilnatina chybí. Zadeček většinou plochý, tělo působí často krátkým, kompaktně kulovitým dojmem – adaptace na vývoj uvnitř „kulatých“ vajíček hostitelů, ale u dalších druhů je tělo protáhlé. 
V ČR 52 druhů, v Evropě 587.

Od Platygastridae se odliší podle přítomnosti alespoň jedné žilky ústící do předního okraje křídla. U některých druhů jsou křídla zkrácená.

Napadená vajíčka postupně tmavnou, po opuštění dospělce zůstane ve vajíčku kruhový výletový otvor, který je většinou menší než po líhnutí larvy hostitele.

Patří mezi idiobionty, larva prvního instaru zabíjí embryo, aby se dále nevyvíjelo. Parazitovaná vajíčka tmavnou. Většinou se v jednom hostiteli vyvíjí jeden vejcomar, ve větších vajíčkách motýlů se může vyvíjet od 5 do 10 jedinců. U některých druhů se samice vejcomarů přichytí samice hostitelského druhu a pustí se teprve tehdy, když hostitelka začne klást první vajíčka, která vejcomar ihned parazituje.

Čeleď zahrnuje velké množství vaječných parazitoidů škůdců. Většina z nich je pro malou velikost přehlížena.

K. Holý, VÚRV