Rostlinolékařský portál

Jedná se o polyfágního zástupce kůru a dřevo vrtajícího hmyzu na listnatých dřevinách s tvrdým dřevem. Druh byl pozorován především na druzích líska obecná (Corylus avellana), kaštanovník jedlý (Castanea sativa) a na dalších druzích listnatých dřevin, např. dub (Quercus spp.), habr (Carpinus spp.) atp.

Jedná se o druh, který je v dospělčím stádiu cca 1,1–1,7 cm dlouhý a má štít velmi okrouhlý, na bocích velmi protažený do lomené hrany navazující na krovky. Toto všechno je patrné při pohledu ze svrchní strany jedince. Tykadla jsou charakteristicky krátká jak u samic, tak i samců. Vždy jsou dlouhé jako tělo, nebo jsou kratší, to je u samic. Krovky jsou zbarveny velmi charakteristicky, jsou černé s tmavě žlutým žíháním po celé délce. Celý pokryv těla je kryt silným ochlupením, které se barevně neodlišuje od barvy konkrétní části těla. Barva zbytku těla je černá s hnědými končetinami. 
Larva je charakteristická pro jmenovitou čeleď. Je tedy žlutavá, beznohá (viditelné jsou jen rudimenty hrudních končetin) a směrem k hlavě se larva mírně rozšiřuje. Kusadla larev jsou silně sklerotizovaná a tedy dobře rozpoznatelná.

Od ostatních druhů čeledi tesaříkovitých se tento druh liší barvou těla a také relativní robustností přechodové hrany mezi štítem a krovkami. Od ostatních druhů (se zřetelnými tzv. „Batesovo-batesiánské mimikry“) se tento druh odlišuje jinak tvarovaným zadečkem (je více zužující se směrem ke konci zadečku) a žlutá barva je podstatně tmavší než v případě např. druhů rodu Plagionotus.

Larvy se vyvíjejí pod kůrou uvedených listnatých dřevin, kde pro svůj vývoj upřednostňují především silnější větve, odumřelé kmeny a pařezy, ale dle literatury jsou jedinci schopni vývinu v materiálu o tloušťce nad 4 cm. Jedná se o stromy odumřelé, pokácené, nebo dřeviny s významnými fyziologickými problémy (stres suchem, přirozená senescence atp.) a s hojností odumřelé dřevní hmoty. Do běle chodby zasahují většinou ze začátku vývoje. V pozdějších fázích vývoje, tedy při kuklení, se chodby propracovávají hlouběji do dřeva. Tyto chodby mohou být až 10 cm dlouhé.

Je možné jej zaměnit s příbuznými druhy s podobnou trofickou vazbou, proto bude hlavním poznávacím znakem tohoto druhu přítomnost dospělců na kmeni dřeviny. V larválním stavu je determinace tohoto konkrétního druhu komplikovaná.

Doba vývoje se u tohoto druhu udává dvouletá až tříletá. Druh přezimuje v larválním i kukelním stadiu. Vzácně při velmi teplých podzimech se mohou vylíhnout nová imága již před zimou. Imága se převážně líhnou v letních měsících (červenec a srpen) s tím, že následně nastává larvální vývoj trvající uvedenou dobu.

Tento druh je vyloženě technickým škůdcem, který napadá odumřelou dřevní hmotu, nepůsobí tedy závažné ekonomické škody, ale ohrožuje využitelnost dřevního materiálu.

P. Martinek, MENDELU