Rostlinolékařský portál

Rod Acleris zahrnuje přes 260 druhů, z nichž 9 neevropských druhů je zařazeno mezi karanténní škodlivé organismy pro EU. Sedm z těchto druhů napadá listnaté dřeviny a spektrum hostitelských rostlin těchto obalečů je rozmanité. Housenky A. issikii napadají vrbu celolistou (Salix integra), topol černý (Populus nigra) a topol Sieboldův (Populus sieboldii). Housenky A. minuta mají širší spektrum živných rostlin, konkrétně jsou to vřesna bahenní (Myrica gale), a dále rostliny rodů vřes (Calluna), mamota (Kalmia) brusnice (Vaccinium), jabloň (Malus), slivoň (Prunus), hrušeň (Pyrus) a vrba (Salix). Živnými rostlinami housenek A. nishidai jsou ostružiníky (Rubus spp.), pro housenky A. nivisellana jsou to rostliny rodů hloh (Crataegus), jabloň (Malus), jeřáb (Sorbus) a dále tavola jabloňová (Physocarpus malvaceus) a slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica). Živnou rostlinou A. robinsoniana je růže kalifornská (Rosa californica), A. semipurpurana napadá duby (Quercus spp.). A. senescens napadá druhy rodů olše (Alnus), latnatec (Ceanothus) a vrba (Salix).

V ČR se ani jeden z uvedených druhů nevyskytuje.

Úřední detekční průzkum těchto obalečů se v ČR dosud neuskutečnil.

Přední křídla dospělců většiny druhů mají téměř obdélníkovitý tvar. A. issikii má přední křídla šedohnědá s příčnými tmavšími proužky, rozpětí křídel dosahuje 16–21 mm. A. minuta má v první a druhé generaci přední křídla jednobarevná, oranžová až medově hnědá, třetí generace má přední křídla šedá, rozpětí křídel dosahuje 14–20 mm. A. nishidai má přední křídla rzivohnědá a černými skvrnkami, rozpětí křídel je 13–17 mm. A. nivisellana má na předních křídlech pestrý vzor tvořený bílou vlnovkou a hnědými až černými skvrnami, rozpětí křídel je 13–17 mm. A. robinsoniana má přední křídla hnědošedě zbarvená bez výrazného vzoru, rozpětí křídel dosahuje 17–20 mm. A. semipurpurana má na předních křídlech na bílém podkladu řadu příčných zlatožlutých vlnovek a rozpětí křídel 12–16 mm. A. senescens má přední křídla většinou šedá s černými liniemi a skvrnkami, rozpětí křídel dosahuje 20–25 mm.
Vzrostlá housenka A. minuta dosahuje délky 12 mm a je zelenavě žlutá. Housenky A. nishidai jsou zelené se světle krémovou hlavou a dosahují délky 7–8 mm. Housenky A. nivisellana dosahují délky 16 mm, zbarvení mají proměnlivé, hlava je hnědá až černá, na štítu je na každé straně velká černá skvrna. Housenky A. robinsoniana jsou žlutavé nebo světle zelené. Pozdější vývojová stadia mají hnědou hlavu a štít a také hnědé až černohnědé nohy. Plně vzrostlé housenky A. semipurpurana jsou bělavé až nazelenalé a dosahují délky 12 mm. Na světlé hlavové kapsuli mají po stranách černé pásky, přední nohy jsou černé nebo hnědé.

Obecně u všech druhů může dojít k záměně za jiné druhy obalečů, popřípadě i jiné druhy listožravých škůdců.

Housenky ožírají listy, které starší stadia také zavinují nebo spřádají v hnízda, v nichž se živí. Při silném napadení housenkami A. minuta mají napadené rostliny vzhled rostlin ožehnutých ohněm. Při opakovaných holožírech může dojít k zahubení napadených rostlin.

Podobné příznaky mohou způsobit jiné druhy tohoto rodu i řada dalších listožravých škůdců.

Samice kladou vajíčka na listy nebo na kůru. Housenky obvykle spřádají listy pomocí vláken do hnízd, v nichž se živí. Kukly se nacházejí buď na listech, k nimž jsou připojeny vlákny, nebo v půdě. Některé druhy mají jednu generaci ročně, jiné dvě i více generací.
A. issikii má ročně 2 generace, dospělci se vyskytují v červnu a červenci a další generace v září a říjnu. A. minuta má v závislosti na zeměpisné šířce 2–3 generace ročně (od června až do října). Vajíčka klade jednotlivě, na jaře na kůru, v létě na listy. Přezimují dospělci. Housenky se líhnou za 7–10 dnů, první instar se živí na spodní straně listu. Starší housenky spřádají z listů úkryt, nebo sbalují jednotlivé listy, kde se živí a kuklí.
A. semipurpurana napadá hlavně duby. Má jednu generaci ročně, přezimují vajíčka. Na jaře ožírají mladé housenky pupeny, později spřádají listy pomocí vláken do hnízd, v nichž se živí. Obvykle v květnu se dospělé housenky spouštějí k zemi, kde se kuklí. Stadium kukly trvá 1–2 týdny, po spáření kladou samice vajíčka jednotlivě na kůru nebo na dvouleté výhony.
A. robinsoniana, A. senescens a A. nivisellana napadají opadavé rostliny z čeledi růžovitých (Rosaceae). A. nivisellana má dvě generace ročně. Larvy si vytvářejí zápředky na spodních stranách listů, podél střední žilky. A. robinsoniana má jednu až dvě generace ročně. Mladé housenky se živý na mladých listech, na jejich svrchní straně. Starší larvy sbalují listy a živí se jejich apikální částí. Přezimují dospělci. Obaleč A. nishidai je znám pouze z hor střední Kostariky. Napadá rostliny rodu ostružiník. Housenky se mohou ve velkém množství vyskytovat na pěstovaných ostružinících a působit závažné škody

K šíření obalečů rodu Acleris v mezinárodním obchodu může docházet s hostitelskými rostlinami s půdou nebo bez půdy, s řezanými větvemi, s plody, popřípadě i neodkorněným dřevem a kůrou.

I když žír housenek obalečů rodu Acleris obvykle nevede k odumření hostitelských dřevin, rostliny mohou být oslabené a mít menší přírůstky dřeva. K odumření napadených rostlin může dojít při opakovaných holožírech.

A. issikii – Čína, Japonsko, KLDR, Korejská republika, Rusko – Dálný východ
A. minuta – východní část Severní Ameriky 
A. nishidai – centrální Kostarika v horách v nadmořské výšce 2300–3100 m 
A. nivisellana – Severní Amerika, jižní Kanada a severní státy USA, na východě do Marylandu a Virgínie, na západě do Kalifornie
A. robinsoniana – Severní Amerika, severovýchod USA přes jižní Kanadu do Britské Kolumbie a jižně po Kalifornii
Acleris semipurpurana – Severní Amerika, východ USA a jihovýchod Kanady
Acleris senescens – Severní Amerika, podél pobřeží Tichého oceánu od Britské Kolumbie po Kalifornii

Obaleči A. issikii, A. minuta, A. nishidai, A. nivisellana, A. robinsoniana, A. semipurpurana a A. senescens se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, ve znění pozdějších předpisů, řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Při zjištění výskytu některého z těchto obalečů by bylo nutné přijmou vhodná opatření k eradikaci ohniska výskytu.

Monitoring a prognózu výskytu v oblastech, v nichž jsou obaleči rozšířeni, lze provádět vizuálním pozorováním anebo s využitím feromonových lapačů.

Při zjištění výskytu karanténních obalečů rodu Acleris na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu.

Preventivní opatření jsou uvedena v části Fytosanitární regulace.

Ošetření vhodnými insekticidy lze v oblastech výskytu využít jak ve školkách, tak i v porostech.

Tomáš Růžička, ÚKZÚZ

EFSA online library - Pest categorisation of non-EU Acleris spp.
T. M. Gilligan and M. E. Epstein, 2014: Tortricids of Agricultural Importance.