Rostlinolékařský portál

Černopáska C. virescens je polyfágní druh, žír housenek byl pozorován na řadě druhů rostlin ze 14 čeledí. K hlavním hostitelským rostlinám patří sója luštinatá (Glycine max), bavlník chlupatý (Gossypium hirsutum), tolice vojtěška (Medicago sativa), jetel (Trifolium spp.), len setý (Linum usitatissimum) a tabák virginský (Nicotiana tabacum). Kromě dalších druhů tabáku jsou hostiteli např. i brusnice chocholičnatá (Vaccinium corymbosum), cizrna beraní (Cicer arietinum), čirok obecný (Sorghum bicolor), hrách setý (Pisum sativum), chřest lékařský (Asparagus officinalis), kajan indický (Cajanus cajan), lilek rajče (Solanum lycopersicum), locika setá / salát (Lactuca sativa), meloun cukrový (Cucumis melo), mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti) a réva vinná (Vitis vinifera). Z okrasných rostlin jsou hostitelskými rody např. gardénie (Gardenia spp.), listopadka/chryzantéma, (Chrysanthemum spp.), ostálka/cínie (Zinnia spp.), pelargonie/muškát (Pelargonium spp.), a petúnie (Petunia spp.).

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu černopásky C. virescens v ČR dosud nebyl proveden, bude probíhat v roce 2024.

Dospělci mají rozpětí křídel 28–35 mm. Přední křídla jsou hnědošedá, často se zelenavým nádechem, a se třemi příčnými šikmými tmavšími proužky, které jsou bělavě olemovány. Zadní křídla jsou bělavá s tmavším zadním okrajem. Vajíčka jsou bělavá až žlutavá a postupně tmavnou. Mají kulovitý tvar s lehce zploštělou bází a průměr 0,5–0,6 mm. Housenky procházejí obvykle šesti instary (někdy však jen pěti nebo naopak sedmi) a dorůstají až do délky 36 mm. Barva housenek je proměnlivá. Mladé housenky jsou žluté až žlutozelené s tmavší hlavou, starší housenky jsou zbarvené od světle zelené, přes narůžovělou, načervenalou až světle hnědou, s bělavými proužky na hřbetní straně i na bocích. Mnohé proužky jsou úzké anebo neúplné, ale většinou nechybí nápadnější široký boční proužek. Tělo housenky je pokryté chloupky. Kukla je červenohnědá, před vylíhnutím dospělce ztmavne, až 18 mm dlouhá a průměrně 4,7 mm široká.

Dospělci mají poměrně charakteristickou kresbu, u dalších vývojových stadií může dojít k záměně za jiné druhy motýlů. Housenky jsou velmi podobné housenkám černopásky Helicoverpa zea.

Housenky pronikají do pupenů, květů a vegetačních vrcholů rostlin. Živí se i listy, řapíky, lodyhami. Mohou pronikat do plodů, včetně lusků, kde se živí semeny.

Příznaky lze zaměnit za příznaky působené housenkami jiných druhů motýlů, např. černopásky Helicoverpa zea, případně i jiných žravých škůdců.

V jižních státech USA se dospělci líhnou na jaře, v březnu až květnu. Jedna samička černopásky naklade v přirozených podmínkách obvykle 300–500 vajíček, a to na květy, na vegetační vrcholy anebo na plody. Déla vývoje housenek je závislá na teplotě. Při teplotě 20 °C trvá vývoj housenky přibližně 34 dnů, při teplotě 25 °C jen 17 dnů. Délka života dospělce činí obvykle 15–25 dnů. V příznivých podmínkách může černopáska vytvářet 4 až 5 generací za rok. Přezimuje kukla v půdě, která ale nepřežije teplotu pod -7° C.

Dospělci mohou přeletovat na velké vzdálenosti. V Severní Americe se v průběhu léta dospělci šíří severním směrem. V mezinárodním obchodu se může černopáska C. virescens přenášet z oblasti svého rozšíření s ovocem a zeleninou, s rostlinami určenými k pěstování, s řezanými květinami a s půdou.

Černopáska C. virescens působí významné škody na bavlníku, rajčatech, tabáku a kukuřici. V Americe se stala od třicátých let minulého století nejvýznamnějším škůdcem bavlníku. Ve Střední Americe je považována za minoritního nebo příležitostného škůdce, ale může působit výraznější škody na rajčatech a kajanu indickém. V Severní Americe neškodí v severnějších zeměpisných šířkách. Pro Evropu představuje riziko zvláště pro jižnější oblasti, kde může přezimovat. Ve střední Evropě představuje riziko pro plodiny pěstované ve chráněných podmínkách (skleníky, fóliovníky).

Černopáska C. virescens se vyskytuje ve východních a jihozápadních státech USA, ale i v Kalifornii. Obecně ve volné přírodě přezimuje úspěšně pouze v jižních státech, ale zalétá až do nejjižnějších provincií Kanady (Ontario, Québec). Hojně se vyskytuje také v Karibiku a méně hojně ve Střední a Jižní Americe.

Černopáska C. virescens se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/1941, o zákazu dovozu, přemísťování, držení, množení nebo uvolňování některých škodlivých organismů podle čl. 30 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, řadí mezi škodlivé organismy, které nesmějí být dovezeny na území EU nebo být na tomto území přemísťovány, drženy, množeny či vypouštěny. Černopáska byla v roce 2023 také zařazena do varovného seznamu Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), jehož účelem je včas upozornit členské státy EPPO na určité škodlivé organismy, které pro ně mohou představovat riziko, a dosáhnout včasného varování.

Výskyt dospělců lze signalizovat pomocí feromonových nebo světelných lapačů.

Při zjištění výskytu černopásky C. virescens na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu tohoto škůdce.

V oblastech rozšíření černopásky C. virescens je preventivním opatřením časná jarní likvidace plevelů (mechanická nebo herbicidní). U zeleninových plodin se úspěšně využívá vypouštění vaječných parazitoidů, drobněnek rodu Trichogramma.

V oblastech, kde je černopáska C. virescens rozšířena, se v případě potřeby provádí insekticidní ošetření proti housenkám.

T. Růžička, ÚKZÚZ

EPPO Global Database EPPO Alert List EENY-219/IN376: Tobacco Budworm, Heliothis virescens (Fabricius) (Insecta: Lepidoptera: Noctuidae) (ufl.edu) Agromanual