Rostlinolékařský portál

Háďátko M. enterolobii je polyfágní druh a napadá široké spektrum hostitelských rostlin. Mezi nejvýznamnější hostitelské rostliny patří: kávovník arabský (Coffea arabica), kvajava hrušková (Psidium guajava), lilek brambor (Solanum tuberosum), lilek vejcoplodý (Solanum melongena), povijnice batátová (Ipomoea batatas), rajče jedlé (Solanum lycopersicum), sója luštinatá (Glycine max), tabák virginský (Nicotiana tabacum).
Testování okruhu hostitelských rostlin háďátka ve skleníkových a polních podmínkách však ukázalo, že M. enterolobii může napadat širokou škálu i jiných hostitelských rostlin, a to např.: akácii (Acacia holosericea), dvouzubec (Bidens alba), brukev zelnou (Brassica oleracea), zelí hlávkové (Brassica oleracea var. capitata), kapustu zimní (Brassica oleracea var. viridis), brukev pekingskou (Brassica oleracea var. pekinensis), kajan indický (Cajanus cajan), kaládium (Caladium bicolor hybrids), kamélii olejodárnou (Camellia oleifera), kanaválii  (Canavalia ensiformis), cizrnu beraní (Cicer arietinum),  chřestnatec (Crotalaria juncea), meloun cukrový (Cucumis melo), tykev pyžmovou (Cucurbita moschata), tykev obecnou (Cucurbita pepo), akácii bělavou (Faidherbia albida), Fatoua villosa, fíkovník smokvoň (Ficus carica), lociku setou (Lactuca sativa), liriope (Liriope muscari), štětkovec citrónový (Melaleuca citrina), banánovník (Musa acuminata), petržel obecnou (Petroselinum crispum), petúnii (Petunia x hybrida), fazol měsíční (Phaseolus lunatus), psidium (Psidium guineense), syagrus (Syagrus romanzoffiana), akácii (Vachellia seyal), vikev setou (Vicia sativa), vignu čínskou (Vigna unguiculata), révu (Vitis sp.).

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu háďátka M. enterolobii v ČR byl proveden v roce 2023 s finančním příspěvkem EU.

Samičky žijí sedentérním způsobem života, tj. nejsou volně pohyblivé. Mají kulovitý až kulovitě–hruškovitý tvar těla s povrchově rýhovanou kutikulou bílé až perleťově bílé barvy, jsou 500–930 µm dlouhé, 330–860 µm široké, s tenkým a různě dlouhým krčkem. Ústní bodec je 12,8–18 µm dlouhý s kulatými až oválnými styletovými knoflíky, mírně stočenými, dobře od sebe oddělenými.
Samečci jsou typicky červovitého tvaru s povrchově rýhovanou kutikulou, 855–1900 µm dlouzí a 24–48 µm širocí. Labiální disk samců (nejpřednější kroužek, kde je umístěn ústní otvor) je velký a kulatý, přecházející v mediální pysky, které tvoří dorzoventrálně prodlouženou oblast pysků. Pysková oblast je vysoká, kulatá a mírně oddělená od zbytku těla, tj. lehce přechází bez výrazného zářezu. Ústní bodec je 13–30 µm dlouhý se styletovými knoflíky různých tvarů. Vzdálenost od ústí dorzální jícnové žlázy k ústnímu bodci je poměrně dlouhá – 3,7–5,3 µm. Ocas je krátký a kulatý. Fasmidy jsou malé, ve stejné úrovni jako je anus.
Larvy druhého vývojového stupně jsou červovitého tvaru s povrchově rýhovanou kutikulou, volně pohyblivé a 436,6 (405,0–472,9) µm dlouhé. Styletové knoflíky ústního bodce jsou kulaté, výrazné a velké. Šířka těla činí 12–18 µm. Ocas je úzký, jeho konec je široce tupě zakončený, délka činí 56,4 (41,5–63,4) µm. Hyalinní část 5–15 µm je dobře ohraničená od zbytku těla (na rozdíl jiných druhů háďátek tohoto rodu).

S jinými druhy háďátek rodu Meloidogyne.

Míra vyvinutí symptomů u rostlin napadených háďátkem M. enterolobii závisí na druhu hostitelské rostliny, popř. odrůdě a stupni rezistence nebo tolerance vůči háďátku, populační hustotě háďátka, typu a druhu půdy a půdních podmínkách (teplotě, vlhkosti apod.). U silně napadených rostlin dochází na nadzemních částech rostlin k zakrnělému růstu, žloutnutí, blednutí. U podzemních částí dochází k tvorbě hálek na kořenech. Tvorba hálek je typická pro háďátka r. Meloidogyne. Rozlišení do druhu na základě tvaru hálky je takřka nemožné. Jejich tvar a velikost je variabilní a často záleží na druhu hostitelské rostliny (např. na rajčatech nesoucích Meloidogyne Mi–1 rezistenci se vytváří poměrně velké a rozsáhlé hálky).

Příznaky napadení háďátkem M. enterolobii jsou zaměnitelné za příznaky deficitu ve výživě či špatného vodního režimu. Příznaky napadení podzemních částí rostlin tímto háďátkem je možné zaměnit s jinými druhy háďátek r. Meloidogyne.

Délka vývoje je závislá na teplotě a druhu hostitelské rostliny. Při vhodných podmínkách (ve skleníku) je háďátko schopno dokončit svůj vývoj každých 4–5 (6) týdnů. Ve volné půdě (teplota 20 °C, délka vývojového cyklu 6 týdnů, jižní Evropa) je odhadován počet generací na 4–6 za rok.
Invazivní larvy druhého vývojového stupně se líhnou z vajíček přímo v půdě. Vylíhlé larvy pronikají tkáněmi hálek buď aktivně, anebo při rozpadu hálek do půdy a vyhledávají kořeny hostitelských rostlin. Do kořínků pronikají většinou těsně za kořenovou špičkou, kde ústním bodcem a za pomoci působení enzymatických výměšků jícnových žláz rozruší stěny buněk povrchových pletiv. K poraněnému místu se stahují další larvy a pronikají do kořínků. Po krátkém cestování přecházejí do klidu. Působením sekretů produkovaných larvami se vytvoří blíže hlavy 4–6 obřích buněk významných pro jejich výživu a další vývoj. Larvy dále způsobují hypertrofii buněk pletiv kořenů a tím tvorbu hálek. Larvy druhého vývojového stupně v kořenech lahvicovitě zduřují. V pozdním druhém larválním stupni již lze rozlišit samičí a samčí larvy. Vývoj larev třetího stupně trvá jen krátce. Samičí larvy stále zduřují a přechází v larvy čtvrtého vývojového stupně, z nichž se pak za několik dnů vylíhnou dospělé samičky. Samčí larvy se po třetím svlékání rychle prodlužují a po čtvrtém svlékání se vyvíjejí samečci, kteří mají červovitý tvar.
Samečci se sice v populacích nachází, ale většinou se M. enterolobii rozmnožuje partenogeneticky.
Unikátní je ochrana vajíček, kdy dospělé samičky vylučují na konci těla rosolovitou hmotu – vaječný vak, do kterého kladou všechna vajíčka. Počet vajíček produkovaný jednou samičkou značně kolísá. Rosolovitý vak chrání vajíčka, která jsou relativně odolná vůči vnějším podmínkám, hlavně proti vyschnutí.

Aktivně: Aktivní pohyb v půdě je značně omezen. Jako jiná háďátka (invazivní larvy druhého vývojového stupně a samci) tohoto rodu jsou schopna se samostatně pohybovat na vzdálenosti pouze několika desítek centimetrů.
Samičky díky svému sedentérnímu způsobu života se aktivně pohybovat nemohou.
Pasivně: Hlavním způsobem šíření je pasivní přenos, a to především s napadeným materiálem (rostliny s kořeny) a půdou. Dále pak zamořenou závlahovou vodou, mechanizací, nářadím, obuví, ale i pomocí nehostitelských rostlin, se kterými je obchodováno, se zamořenou zeminou.

Háďátko M. enterolobii patří mezi tropické a subtropické škůdce. Díky své schopnosti šíření, širokému spektru hostitelských rostlin, vysoké reprodukční schopnosti a tvorbě rozsáhlých hálek na kořenech se řadí mezi vážné a obávané škůdce. Způsobuje závažné škody především na kvajavě hruškové (např. v Brazílii jsou ztráty na kvajavě hruškové odhadovány na 61 miliónů amerických dolarů), u rajčat dosahují ztráty výnosu v Brazílii až 65%. V posledních letech jsou v USA zaznamenávány vysoké ztráty při pěstování povijnice batátové.

Afrika: Benin, Burkina Faso, Kongo, Republika Pobřeží slonoviny, Keňa, Malawi, Mosambik, Niger, Nigérie, Senegal, Jihoafrická republika, Togo
Amerika: Brazílie, Kostarika, Kuba, Guadeloupe, Guatemala, Martinik, Mexiko, Portoriko, Trinidad a Tobago, USA (Florida, Severní Karolína, Jižní Karolína) Venezuela
Asie: Čína, Indie, Tchaj-wan, Thajsko, Vietnam
Evropa: Nizozemsko, Portugalsko, Švýcarsko
Oceánie: Austrálie

Háďátko M. enterolobii je regulováno dle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, v platném znění, a řadí se mezi karanténní organismy pro EU, které se na území EU nevyskytují. Všechny rostliny k pěstování s kořeny, kromě rostlin v tkáňové kultuře, musí mít při dovozu ze třetích zemí úřední potvrzení, že pocházejí ze země nebo z oblasti, kterou státní organizace ochrany rostlin uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou háďátka Meloidogyne enterolobii. Další možností je, že rostliny byly pěstovány trvale v pěstebním substrátu, který byl v době pěstování rostlin buď prostý zeminy a organické hmoty a nebyl dříve využíván k pěstování rostlin nebo k jakýmkoliv jiným zemědělským účelům, nebo byl složen výhradně z rašeliny nebo vláken kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera) a dříve se nevyužíval k pěstování rostlin nebo k jakýmkoliv jiným zemědělským účelům, nebo byl podroben účinné fumigaci nebo tepelnému ošetření, které zajistilo, že je prostý háďátka Meloidogyne enterolobii a způsob ošetření je uveden v rostlinolékařském osvědčení, nebo byl podroben účinnému systémovému přístupu, který zajistil, že je substrát prostý háďátka Meloidogyne enterolobii, a tento systémový přístup je uveden v rostlinolékařském osvědčení.
Dále musel být tento substrát před vývozem uchováván a udržován ve vhodných podmínkách, aby byl udržen prostým háďátka Meloidogyne enterolobii, a od výsadby byla přijata vhodná opatření s cílem zajistit, aby byly rostliny udržovány prosté háďátka Meloidogyne enterolobii, přičemž tato opatření zahrnovala přinejmenším fyzickou izolaci pěstebního substrátu od zeminy a dalších možných zdrojů kontaminace a hygienická opatření.
Další možností je, že rostliny pocházejí z místa produkce, které státní organizace ochrany rostlin země původu uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prosté háďátka Meloidogyne enterolobii, a bezprostředně před vývozem byly kořeny reprezentativního vzorku zásilky prohlédnuty a byly shledány prostými příznaků výskytu háďátka Meloidogyne enterolobii.
Pro dovoz hlíz brambor určených k pěstování ze třetích zemí jsou stanoveny ve vztahu k tomuto háďátku (a stejně tak i k háďátkům Meloidogyne chitwoodi a Meloidogyne fallax) následující zvláštní požadavky. Je vyžadováno úřední potvrzení, že hlízy pocházejí ze země nebo z oblasti, která je uznaná podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou těchto háďátek, nebo pocházejí z místa produkce, které státní organizace ochrany rostlin v zemi původu uznala za prosté těchto háďátek na základě každoročního průzkumu hostitelských porostů vizuální prohlídkou hostitelských rostlin ve vhodných termínech a vizuální prohlídkou na povrchu i na řezu hlíz po sklizni z porostů brambor pěstovaných na místě produkce, nebo že byly hlízy po sklizni namátkově vzorkovány a buď byly zkontrolovány na výskyt příznaků po použití vhodné metody, která tyto příznaky vyvolává, nebo byly laboratorně testovány, a kromě toho byly rovněž vizuálně prohlédnuty na povrchu i na řezu ve vhodných termínech a při každém uzavírání obalů nebo kontejnerů a nebyly zjištěny žádné příznaky výskytu těchto háďátek. Riziko přenosu těchto háďátek se sadbovými bramborami do EU je velmi nízké, neboť prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 zakazuje dovoz sadby brambor ze všech třetích zemí kromě Švýcarska.
Háďátko je také zařazeno v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy

Při zjištění výskytu M. enterlobii na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu.

Preventivní opatření jsou uvedena v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

Kateřina Mikušková, ÚKZÚZ