Rostlinolékařský portál

Réva vinná Vitis vinifera subsp. vinifera a hybridy.

Na listech zpočátku malé (1 až 5 mm v průměru), tečkovité, více méně kulaté, červenohnědé skvrny obklopené světlezeleným okrajem postupně přecházejícím do zdravého pletiva. Za příznivých podmínek mohou skvrny postupně splývat a dochází až k odumření listu. Většinou se však tvoří nápadně barevné, přibližně okrouhlé skvrny až hranaté, uprostřed šedivé, lemované tmavě hnědým až fialově černým vyvýšeným okrajem („ptačí oči“ ). Vyvýšený okraj zůstává, i když skvrny splývají. Charakteristickým znakem je rovněž praskání, trhání a vypadávaní pletiv listů uprostřed, někdy může docházet až k nepravidelnému roztřepení čepele nebo ke zkrabacení listové plochy. Při silném napadení listy předčasně opadávají. 
Na letorostech jsou nepravidelné skvrny, uprostřed propadlé s tmavě hnědým vyvýšeným okrajem. Pletivo uprostřed skvrn rovněž praská a propadá se. Při silném napadení se letorosty lámají, deformují a vzácně i celé odumírají. Na réví se vyskytují podélně orientované, puchýřovité útvary a hluboké praskliny, ve kterých se tvoří plodnice a sklerocia. 
Na mladých bobulích se tvoří tmavošedé až černé skvrny, silně napadené mladé bobule praskají nebo mumifikují. Na starších bobulích jsou skvrny zpočátku okrouhlé, šedočerné a slabě propadlé, později se tvoří typické skvrny s purpurově hnědým až tmavě hnědým okrajem a šedým středem, velké 2–7 mm. Při silné infekci předčasně odumírají celé hrozny nebo jejich části.

Záměna je možná s jinými druhy patogenů způsobující listové skvrnitosti, při pochybnostech se doporučuje mikroskopické vyšetření. 
Skvrny na letorostech mohou být zaměněny s poraněním krupobitím, na rozdíl od poškození krupobitím jsou okraje propadlých skvrn, způsobených antraknózou, vyvýšené a černé a skvrny jsou rozložené po celém obvodu, nejen na horní straně.

Přezimují sklerocia na napadeném réví. Na jaře vyklíčí v mycelium a na něm se tvoří konidie, které se s pomocí deště šíří a infikují všechny vyvíjející se zelené části rostlin révy. Klíční vlákna jsou schopna pronikat do pletiv hostitele i neporušenou kutikulou. Šíření podporuje teplé deštivé počasí. Během vegetace se tvoř nepohlavní plodnice nazývané acervuli. Tyto acervuli produkují během vegetace opět konidie. Konidie jsou sekundárním zdrojem inokula a způsobují sekundární šíření choroby. Patogen vytváří i plodnice – pseudothecia, ve kterých se tvoří 4buněčné askospory. Askospory jsou spory pohlavního stadia.

Antraknóza je jednou z nejvýznamnějších chorob vinné révy na světě, rozšířena ve všech vinařských oblastech, zejména v teplejších a vlhkých. Původce infikuje hlavně mladá pletiva listů, letorostů a bobulí a negativně ovlivňuje vitalitu révy a výnos hroznů. Silně napadené mladé keře předčasně odumírají.

Pravidelné vizuální hodnocení porostu ke zjištění prvních příznaků choroby a rozsahu napadení listů.

Sledování vhodnosti podmínek pro infekci a šíření choroby pomocí automatických meteorologických stanic.

V ČR neexistuje metoda prognózy. 
Dle výskytu v předchozím roce. Favorizující faktory – teplota, vysoká relativní vlhkost a ovlhčení. 
K infekci dochází při dlouhodobém ovlhčení (24 hod a více) a teplotách 11–32 °C, optimální teplota je 24–26 °C. Inkubační doba trvá 4–13 dní, dle teploty.

• Nepoužívají se.

Ošetření na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby.

V zemích, které jsou významnými pěstiteli révy, jsou provozovány různé expertní systémy (Dss = Decision support systems – systémy na podporu rozhodování) na ochranu proti chorobám révy. Jsou založeny na simulačních modelech patogenů. 
Tyto systémy jsou provozovány buď jako součást software automatických meteorologických stanic, nebo webové aplikace a takto poskytované informace jsou zpoplatněné.

Významná jsou především preventivní opatření, která vytvářejí optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin (výběr stanoviště, vzdušnost porostu a koruny keřů) a naopak nevhodné ekologické podmínky pro šíření onemocnění. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Na riziková stanoviště nevysazovat náchylné odrůdy.
• Kvalitní řez a zelené práce (úzká a vzdušná listová stěna).
• Vyrovnané hnojení (nepřehnojovat dusíkem).

• Mechanické odstraňování a následná likvidace napadených částí rostlin (réví a mumifikované hrozny).

Preventivní ošetření přichází v úvahu jen na lokalitách častějších výskytů za příznivých podmínek pro šíření. Využívá se vedlejší účinnost přípravků povolených proti jiným houbovým chorobám.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů, pokud jsou pro indikaci dostupné, nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanismem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací během sezóny.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.