Rostlinolékařský portál

Polyfág, polní plodiny, zelenina, okrasné rostliny.

Nejčastěji jsou infikována mladá pletiva nebo rostliny trpící stresem, zejména následuje-li po infekci horké počasí, které rostliny stresuje, zvyšuje jejich vnímavost k patogenu a urychluje i odumírání rostlin. Chladné počasí (teploty pod 18 °C) výrazně redukuje infekci a výskyt onemocnění. Na listech H. macrophylla se tvoří hnědé nekrotické léze s koncentrickými prstenci a popelavě hnědým středem. 
Podobné symptomy se tvoří i u dalších druhů okrasných rostlin, např. Salvia, Gardenia, Begonia, Impatiens Nová Guinea. Infikované listy žloutnou a vadnou. Patogen způsobuje i hnilobu stonků, která se většinou šíří od úrovně povrchu substrátu. Při napadení kořenový krček a báze listů hnědnou, postupně černají a objevuje se mokrá hniloba. Následkem přerušení přísunu živin listy nad místem napadení mění zbarvení na bledě zelené, vadnou a odumírají. Na vyšších částech rostliny jsou občas viditelné také tmavé, mírně vkleslé skvrny, ojediněle dochází i k zaškrcení. 
Nebezpečí napadení se zvyšuje při poranění krčku či odlomení listů při přesazování rostlin. Typické symptomy zahrnují zakrnělé, nedostatečně vyvinuté rostliny.

Příznaky napadení houbou P. roridum mohou být zaměněny za poškození jinými patogeny způsobujícími kořenové hniloby, např. Phytophthora spp. nebo Thielaviopsis basicola.

Na odumřelém pletivu tvoří P. roridum typická ložiska spor o velikosti 0,5 až 2 milimetry (kulatá sporodochia). Mladá, spory ještě neprodukující sporodochia vypadají jako bílé vločkovité chomáčky. Lesklá, nejprve lahvově zelená, později černá masa konidií je lemována bílým vlnatým lemem. Sporodochia jsou viditelná pouhým okem nebo lupou. Konidie jsou splavovány závlahovou vodou nebo jsou ze zaschlých ložisek přenášeny vzdušnými proudy. P. roridum přežívá na infikovaných zbytcích rostlin v půdě.

Zvyšující se výskyt u okrasných rostlin.

Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím výskyt P. roridum je teplota. Teplomilná houba vyžaduje ke svému růstu 18 až 29 °C, při teplotě nižší než 21 °C již netvoří konidie. Teploty nad 23 °C zřetelně urychlují průběh onemocnění. 
Nadzemní části rostlin by neměly být dlouhodobě ovlhčeny. Povrch substrátu musí vždy mírně oschnout. Substráty, které zadržují velké množství vody (s vyšším podílem rašeliny) nejsou vhodné, neboť při spodním vyhřívání se voda odpařuje a v porostu se udržuje vysoká relativní vzdušná vlhkost. Nebezpečí infekce se zvyšuje také během noci, kdy při poklesu teploty dochází ke kondenzaci vodních par na nadzemích částech rostlin. Relativní vzdušná vlhkost by měla být udržována pod 75 %, v žádném případě by neměla by překročit 90 %. Vzhledem ke splavování konidií zálivkovou vodou není vhodná zálivka postřikovači. Nežádoucí výskyt a rozmnožování hub rodu Paramyrothecium podporuje také vysoký obsah solí (> 1,2 g.l^-1). Napadené části rostlin je třeba odstranit, při ojedinělém výskytu zpravidla stačí odstranit z porostu jednotlivé napadené rostliny.

Výše uvedená preventivní opatření jsou dostatečně účinná k zabránění šíření P. roridum. Podle zahraničních zkušeností lze v případě nutnosti aplikovat fungicidy, např. obsahující účinnou látku mankozeb. Před ošetřením je vždy nutné ověřit snášenlivost a účinnost přípravku.

I. Šafránková, MENDELU