Rostlinolékařský portál

Na kmenech, méně často i na kosterních větvích vznikají různě rozsáhlé podélné praskliny. Poškozeny jsou kůra, lýko i dřevní pletivo. Poškození se sice postupně hojí, protože trhliny zarůstají hojivým pletivem a vzniká zával, tzv. mrazová lišta, poškozené stromy však mají většinou kratší životnost z důvodu sekundárního napadení houbovými patogeny. 
Pro mrazové trhliny je typické oddělení kmene podél radiálních paprsků, které je způsobeno nestejným smršťováním pletiv v tangenciální a radiální rovině. 
Mrazové trhliny jsou častější u listnatých stromů s tvrdým dřevem a hluboko zasahujícími kořeny, jako např. u dubu, buku, jírovce maďalu, topolu nebo třešně. Jehličnany s měkkým dřevem trpí mrazovými trhlinami méně často.

Pro vznik poškození jsou rozhodující výrazné teplotní výkyvy mezi dnem a nocí. Kritickým obdobím pro vznik poškození je předjaří, kdy v období slunných period bývají relativně silné noční mrazy. K mrazovým prasklinám kmene dochází především na jižní nebo jihozápadní straně stromů a na jižně exponovaných svazích a ve vyšších nadmořských výškách. Mrazové trhliny vznikají rozdílným roztáváním a zmrzáním vody v pletivech stromů. Výrazné změny teplot, k nimž dochází v krátkém časovém úseku, vyvolávají napětí v pletivech. Vnější pletiva se při silném mrazu smršťují rychleji než středová dřevní část. Vyrovnání tohoto napětí vede ke vzniku mrazových trhlin. Při náhlém poklesu teplot na -15 oC kmen podélně puká, na průřezu sahá radiální trhlina od povrchu borky až ke středu kmene. Při náhlém pukání je slyšet praskot podobný ráně ze střelné zbraně. 
Na příčném řezu kmenem lze nalézt ještě vnitřní trhliny, které končí slepě ve dřevě a  paprskovité praskliny vycházející ze středu kmene, rovněž nedosahující na povrch.

• Nátěr kmenů, příp. kosterních větví bílým latexem nebo vápenným mlékem. 
• Instalace chráničů kmene.

• Vzniklé mrazové trhliny je třeba ošetřit proti patogenům, především proti dřevokazným houbám.